Norbiho 12

Norbiho 12 aneb Krkavec je taky kopec -- 22. 3. 2014

2. letošní závod. Tak jako loni jsem se na tenhle plzeňský závod dost těšil. Příjemná atmosféra, lidí tak akorát, krásná i když kopcovitá trať s výběhem na jeden ze tří plzeňských vrcholů - Krkavec.

Z domova jsem vyrážel autem tak akorát. Měl jsem to parádně vypočítaný, abych tam nebyl ani moc brzo, ani moc pozdě. Vyzvednou číslo, převlíct, lehce rozklusat a jít na to. Jenže už cestou se to trochu zpozdilo. V Plzni mi náhle pod kopečkem vyběhnul policajt s plácačkou do silnice a ukazoval mi ať zastavím u krajnice. Copak asi chce, říkal jsem si. Měl jsem tam sice lehounce nad 50, ale nic pokutovatelnýho. Tak jsem zastavil, stáhnul okýnko. Pane řidiči silniční kontrola, prosím doklady od vozidla a řidičský průkaz. Okej. Tak jsem vystoupil, na což se pán policista poněkud zarazil (já jsem se asi taky moc nadšeně netvářil). Jenže doklady jsem měl v baťohu v kufru, tak nebylo zbytí. Tak si prohlídli doklady, auto, dali mi dejchnout a frčel jsem dál. Holt se udělalo pěkně no.. Aspoň mi to trochu odvedlo myšlenky od běhání.

Ale zpět k závodu..

Start

Loni byla kláda jak sviňa, letos krásně sluníčko. Super, že ta předpověď nevyšla. Takže jen kratáky a triko. Měl jsem asi nejhorší obuv ze všech. Moje děravé Trailrocy moc reprezentativní nejsou a navíc jsem je nestihl přes tejden umejt, takže i pěkně zablácený :-)) 

Snažil jsem se jako vždy to rozběhnout pomalejš, ale po kilometru mě pohltilo závodění a šel jsem do toho naplno. Zkrátka rokenrol. 

Následně Krkavec prověřil fyzičku každého. Stoupání je relativně krátký, zato výživný. No šli jsme všichni.. 

Na vrcholu (6. km) občerstvovačka a kilák dolů. A pak se to střídá nahoru a dolu. Tam se pole značně roztáhlo, tak jsem měl pocit, že běžím sám. Viděl jsem akorát chvílema kluka cca 70 m přede mnou. Za mnou byly dvá, ale těm jsem se vzdaloval a pak jsem je na vracečkách skoro ani neviděl. 

Na 9. km jsem doběhl pěknou slečnu - žlutý triko, nazrzlé vlasy. Skoro celej závod jsem ji viděl před sebou, ale teď vypadala, že toho má dost, tak jsem se jí snažil maximálně povzbudit a vyhecovat. Napadlo mi, že jí řeknu, že když v cíli bude dřív, tak že jí zvu na večeři, ale nakonec jsem na to nenašel odvahu :-)( Jsem srab no..

Pak jsem dotáhnul i toho kluka, ten se snažil přidat, ale neměl šanci a pěkně jsem si ho vychutnal :-))  Ale podle výsledků jsem mu nadělil jen deset vteřin.

hledej 16 v červeným :-))

Jinak ta největší pecka na závěr. Šel jsem do tohodle závodu naprosto bez cílů na čas či umístění. Jen si odběhnout super trať a závod v dobrým tempu a tak potrénovat. A hle byl jsem rychlejší než loni asi o 30 vteřin! A to ještě prodloužili trasu asi o 200 metrů. Fakt ale je, že loni jsem to běžel dva dny po darování krve.. 

Po podívání se do výsledků zas tolik spokojenej nejsem, protože jsem se umístil až v zadní čtvrtině výsledkové listiny v kategorii. To mi fakt moc radosti nedělá, můj dlouhodobej cíl je držet se v první půlce. No musím ze sebou začít něco dělat!

z boku

Tak jsem zvědavej za 14 dnů na půlPIMu.

sezóna 2014 - sezóna bláznovství

Začalo to už loni na podzim. Po relativně volném létě jsem čekal relativně volný i podzim. A tak mnoho času pro svoje pobíhání (rozuměj trénink). Přihlásil jsem se na pražský půlmaraton. To je pohoda. K tomu rovnou i na velký květnový PIM. Loni mi maraton dostal a učaroval. I když po něm jsem utrpěl docela citelnou ztrátu motivace do kvalitního tréninku. Ale dobrý, znova to zvládnu!

Pak jsem se konečně rozhoupal (tentokrát opravdu neuváženě) přihlásit se i na Jizerskou 50. Stále jsme v září - to jsem si ještě myslel, že na ní natrénuju..

Nějakou dobu jsem už v sobě měl zasazené semínko tzv. maratonské turistiky, to jest podívat se s maratonem do nějakého jiného státu. Už nevím jak, ale nakonec to padlo na Berlín. V té době akorát probíhala losovačka (tzv. Berlínská losovačka :-)) ) o startovní "místa", tak jsem zkusil štěstí. První kolo však dopadlo fiaskem. Byl jsem z toho docela smutnej. Ale když podobný nápad mělo 75 tisíc lidí a startovat může jen 45 tisíc, tak ten přetlak je docela velký. Email od pořadatelů sliboval ještě druhou šanci, druhé kolo, ale tomu jsem už nevěřil a vůbec nedoufal v úspěch. Jak víme, osud má hodně zvláštní smysl pro humor, takže jsem byl v druhém kole přeci jen vybrán, tak jsem to hnedle zaplatil a od listopadu se těším na konec září do Berlína!!

Mezisoučet - to máme dva maratony.

Nicméně pak jsem si našel práci. V tomto případě je opravdu přesnější napsat, že práce si našla mě. A od října jsem začal pracovat na částečný úvazek. A k tomu jsem dělal na diplomce. Naivně jsem si myslel, že to půjde v pohodě a navíc k tomu zvládnu i pořádně běhat. Jsem naivka no!

Jak to dopadlo asi nemusím říkat. Byl jsem rád, že jsem diplomku odevzdal.. Běhat jsem byl opravdu jen párkrát (do měsíce), spíš abych se nezbláznil. Ale priority byly jinde. Naštěstí byla zima jaká byla, takže Jizerská padla. Škoda sice penízků za startovné, ale je hodně pravděpodobné, že kdyby se to jelo, umřel bych kdesi v Jizerkách..

Po státnicích jsem začal makat na plný úvazek a říkal jsem si, že to konečně rozjedu s tréninkem. No po dvou měsících stále nic moc, ale postupně se tom snažím dělat..

A tak jsem začal dál plánovat závodní sezónu. Loni jsem docela hodně chtěl na Silvu Norticu, ale byl jsem v tom termínu kvůli škole mimo a ještě měla ségra svatbu. Ultra ne, ale spíš maraton nebo půlčík. Nakonec jsem vybral maraton. Měsíc po PIMu, to by mohlo klapnout. Mezi součet - tři maratony.

Jasný je letos taky Vlastibořický půlmaraton v červnu. Loni nejlepší závod, hlavně z hlediska atmosféry a účasti báječných lidí z Dailymile. Teď to je vlastně i něco jako oddílový závod. Zkrátka nesmím chybět. Je to sice týden po Silvě, ale tak poklusem bych to zvládnout mohl.

Pak přišel totální blackout zdravé mysli. Nevím co se mi stalo - si mozková příhoda. Ale kde se vzal, tu se vzal, jsem registrovaný na svoje první ultra. Není to stovka (to je na mě ještě moc), ale je to 65 km, zato v horách (v Jizerkách) a s velkým převýšením. Odkaz zde. O hó! No to bude bašta.. To jsem na sebe zvědavej.

To je zatím vše, na co jsem přihlášenej. Určitě bych chtěl ještě na nějaký kratší silniční běhy pro test rychlosti. Pečky mám letos už za sebou, teď v sobotu to byl krásnej kros Norbiho 12. Budu chtít minimálně na plzeňskou RunTour, určitě Babický trail.

Nicméně loni jsem chtěl i na Baroko, na který jsem opět kvůli školní akci loni nemohl. Težko říct jestli na maraton - čtyři kousky, to už mi přijde už hodně. Navíc Berlínský maraton 28. září beru jako maximální vrchol sezóny. Takže to asi v Plasích bude půlčík.

No a nakonec týden po Berlínu je Plzeňský půlmaraton. Moc pěknej domácí závod. Ten jsem si vlastně taky zatím nenechal ujít. Ale to se fakt už bojím, že toho bude moc, a tak zvažuju účast ve formě dobrovolníka.

Závěr tohoto článku zní - měl bych sakra začít honem pořádně běhat!

Pečecká desítka 2014

Na úvod letošní běžecké "závodní" sezóny jsem si vybral Pečky. Loni jsem byl před desítkou v Pečkách ještě ve Kbelích, ale letos kvůli svému mizernému tréninku mi to nepřišlo jako dobrý nápad absolvovat stejný dvojblok. A v Pečkách je to nakonec hezčí že!?

Ač je trať v Pečkách hodně rychlá a předpověď počasí slibovala parádní podmínky, rozhodně jsem letos nečekal nějaký skvělý čas nebo dokonce útok na PB (osobák). Spíš jsem se chtěl vměstnat do 50 minut. No abych byl přesný, jenom jsem doufal, že tuto hranici pokořím, ale popravdě jsem se docela bál. Vlastně od loňského PIMu mi jde kilometráž postupně dolu a v letošním roce jsem neběžel ani žádný tempo. Takže velká bída.. Cíl tedy byl - zachovat si běžeckou tvář, hlavně si to užít a zaběhnout si takový lepší tempový trénink.

Cestou z Plzně jsem si v autě ladil náladičku suprovejma songama a snažil jsem se "rozumně" nahecovat. Svítilo parádní sluníčko, takže to nebylo vlastně nijak těžké. Cesta i přes Prahu proběhla v pohodě a v Pečkách mi zbylo ještě spousta času před startem..

Pořádně jsem se rozklusal a nakonec ještě 10 min před startem jsem se rozhodnul vyměnit tříčtvrtáky za krátký. A dobře jsem udělal. A měl jsem ještě vyměnit i triko! Příště..

Před startem jsem ještě prohodil pár slov s Honzou z DailyMile a šlo se na věc. Já se musím hlídat, abych rozbíhal pomalu. A věděl jsem, že letos na tom bude záležet ještě víc, jinak by to dopadlo fakt špatně. Myslím, že jsem to trefil fakt parádně. Běželo se mi fakt parádně a samotnýho mi překvapovalo, že to jde i docela svižně. I tepovka vypadala docela udržitelně.

Tak jsem se rozhodl si aktuální úsilí držet do obrátky a pak se snažit trochu přidat a uvidíme, jak to dopadne. Mně se v Pečkách po obrátce běží prostě samo. Tam je něco v půdě, ve vzduchu.. Nebo jestli to je tím jak, potkávám běžce proti.. Vždycky mě to nakopne a já postupně začnu předbíhat i své "soupeře/souputníky" :-))

Tentokrát však přišla drobná krizička v půlce devátého kilometru. Ale spíš v hlavě. Zkrátka slabší chvilka. Na 9. km jsem myslel, že už nezbude na finiš, ale čím víc jsem byl v centru, tak jsem přidával. I když moc sil už nezbývalo..

Díky všem za povzbuzení, jež jsem na trati potkal!

Nakonec se mi podařil na mojí současnou výkonnost myslím super čas. Já sám jsem (a byl) se sebou relativně spokojen. Beru to jako nakopnutí, rozjezd do sezóny. Tak doufám, že jsem svému novému teamu (oddílu) TJ Sokol Vlastibořice neudělal moc ostudu.

A triko se letos náramně povedlo!