Hervis Plzeňský půlmaraton - 8. 10. 2013
Stejně tak jako loni, tohle měl být závod podzimní sezóny. V mezidobí od Běchovic jsem byl opět dvakrát běhat a jednou na volejbale. Ale hlavní bylo si odpočnout. Velký výsledek jsem od sebe nečekal. Poslední běh delší jak 15 km byl - považte - už 26. srpna. Takže jsem měl spíš obavu, jak to vlastně dopadne.
Cíl jsem si přesto dal pod 1 hodinu 50 minut - kdyby to náhodou jako vyšlo. Chtěl jsem si držet pětkový tempo, z Běchovic jsem věděl, že desítku takhle zvládnu (dokonce i o málo rychlejš), tak se to jevilo jako optimální volba. Ale byl jsem si vědomej, že za poslední dva měsíce nemám vůbec naběháno, ani nic delšího jak 15 km. Fakt dost jsem se bál závěru.
Cestou na místo startu jsem okouknul ultráky na stovce a 24hodinovce. Po těch 4 hodinách co už měli za sebou, téměř nikdo neběžel lehce, což chápu! A klobouk dolu!!!
Start plzeňský půlky mi hrozně vyhovuje, ten nejde přepálit. Hned ze začátku se běží na malej kruháč a pak na nadjezd mostu mírně do kopce. Místy to je trochu užší, tak se to lehce štosovalo. Bohužel některý spoluběžci asi moc neběhaj pro radost a jdou i hned ze začátku fakt tvrdě po umístění i u nás pomalejších (hobíků). To jsem fakt jenom koukal.. Lokty, vrážení.. No nebyl jsem sám, kdo byl z toho k uvytržení. No ale brzo se to zklidnilo.
Na druhým km jsem koukal na hodinky - okamžitý pace mi ukazoval 5:30, to je byl z toho trochu špatnej a smutnej, protože jsem cítil, že jako do toho docela šlapu, ale po chvilce mi to ukázalo průměrný tempo za 2. km kolem 4:45, tak to už jsem se hodil v klidu a běžel si svoje. Což byla vlastně moje taktika - držet stabilní tempo co nejvíc (nejdál) to půjde a co nejmíň zpomalovat.
Jeden chlápek v červeným tričku měl taktiku dost opačnou. Pořád nastupoval. Vždycky přidal a předběhl mě hrozně rychle, udělal si náskok tak 5 metrů a po chvíli začal postupně zpomalovat a já jsem ho pomalinku stahoval, pak i předbíhal. Chvíli byl klid a zase mi nastoupil. Fakt magor, no udělal mi to snad 15 krát. To už mi to fakt sralo (pardon). Ale pak se mi postupně začal vzdalovat, tak byl klid. Mě jde o umístění až na posledních 300 metrech.
Když jsem byl na 12. km, tak mi předbíhala dvojitá Keňa, kucí vopálený. Kolem 13.5 km pak Honza Kreisinger. Tak tomu jsem pořádně zafadil, tak mi pak zamával!! Já měl radost. Když jsem vbíhal do třetího okruhu (14. km), tak už dával rozhovor do televize. To se musím podívat na ZAK TV jestli jsem tam vidět :-)).
No a pak jsem začal tuhnout jak maso v mrazáku. Krize přišla na 16. 17. km. To byly dva nejpomalejší kousky. To mě dost naprdlo, že to přišlo tak brzo, tak jsem se zdravě nasral. Dal si sušenku, ionták a za 1.5 km na to gel (jahůdkovej z Decathlonu - ten je tak boží - doporučuju!!!) a vodu. A odhodlaně si šel za svým. A hle ono to šlo. Únavu jsem sice dost cítil, ale pak už jsem si nepřišel tak tuhej. Od 18. jsem začal pomalu stupňovat tempo nebo spíš jsem si odmítal povolit zpomalování. No a pak už to bylo na krev. Od dvacátého km už mi brněly prsty na rukou, to mě trochu vyděsilo, ale pak mi došlo, že krev fakt potřebuju někde jinde :-)) tak jsem dál nad tím nepřemýšlel.
Kolem 20.5 km vidím na hodinkách neuvěřitelnej čas kolem 1:42. Ty kráso to je dobrý, to je moc dobrý. Tak to pálim co to jde. Nakonec zase sprinterský souboj, který jsem narozdíl od Běchovic vyhrál asi o metr. Ale bylo to fakt těsný a kolega běžec byl z toho chudák smutnej. To já jsem si dokonce i zakřičel radostí. No zkrátka konečný čas naprosto neskutečnej, v takový jsem si ani ve snu nedoufal... Zaostal jsem jenom 50 vteřin za dubnovým osobákem z Prahy!
Za rok určitě přijeďte, Plzeňská půlka je zdá se dost rychlá!
