neděle 10. února 2013

lázeňský 6. týden

Tréninkový týden č. 6 (4. - 10. 2. 2013)

Report z tohoto týdne je ryze z Poděbrad - aneb dovolenkový týden.

V pondělí jsem v lázních nastupoval a tak byl den ve znamení přesunu a pln očekávání. Díky supr zácpě na Jižní spojce, jsem dorazil o něco déle než jsem čekal, ale ještě to nevadilo. Po ubytování jsem při hledání slušnější restaurace (plná penze mi začínala až večeří) prošel půlku města a tedy asi hnedle viděl to nejzajímavější. Před večeří jsem si byl zaběhat k Labi, a tak jsem prozkoumal základní běžecké možnosti. Po večeři ještě procházka na slehnutí.

V úterý ráno jsem se měl dostavit k lázeňské doktorce, aby mě prohlédla a napsala mi seznam léčebných procedur. Rozhovor s ní byl fakt vtipný - ohledně mého zdravotního stavu. Nejlepší bylo, když mi vypisovala procedury. A nechcete taky saunu? Jo to bych rád. A kolikrát jí chcete? Tak dvakrát nebo třikrát. Dobrá píšu třikrát. :-D To jste tady místo léčení na dovolený že? Jo to jsem. Tak si jí pěkně užijete! No já se smál. Odpoledne jsem šel na to. Začal jsem perličkovou vodní masáží. Nevím jestli to má bejt tak teplý, ale hrozně mi to prohřálo. Takže potom co jsem vylezl z vany a usušil se, jsem byl hned spocenej a tudíž mokrej. Trvalo docela chvíli než jsem trochu vychladnul. Poté následovala masážní postel a to byla paráda. Ležel jsem na vodní posteli a uvnitř byly dvě silný trysky, který pouštěly silnej proud vody zespoda a pohybovaly se od hlavy až k patě. Několikrát tam a zpět. Docela parádní masáž. Napoprvé to bylo trochu nepříjemný - hodně intenzivní a pak už jsem si zvykl.

Po procedůrách jsem si dal chvíli oraz, ale vylezlo Slunko, tak jsem neodolal a vyrazil na procházku. No modrá obloha nevydržela dlouho a pak i chvíli pršelo. Po cca hodině jsem se vrátil, dal si zase na chvíli nohy hore. No a pak konečně jsem se vydal běhat. Naplánoval jsem si to podobně jako v pondělí, ale s tím rozdílem, že to vezmu k soutoku Labe s Cidlinou a pak kousek ještě dál. Při zpáteční cestě jsem to trochu pozměnil a vydal se pro jednu kešku. Tu jsem úspěšně odlovil, jenže jsem se vydal nechtěným směrem a náhle jsem se ocitnul na golfovém hřišti a posléze kdesi v lužním lese. Díky mapě a GPS jsem se za chvíli našel a dostal se na chtěnou cestu. Do hotelu už jsem si to v klídku doklusal.

Středu jsem začal běžecky a vydal se na do té doby běžecky nepoznaný druhý břeh Labe. Vybral jsem si, aniž bych to tušil (ale mohlo mě to napadnout), trochu terénnější charakter, neboť jsem se vydal po turistických značkách. Na loukách a v lesích bylo místy docela slušné bahno, a tak jsem začínal mít obavy, jak budu vypadat až se vrátím na hotel, ale nakonec jsem dopadl dobře a nemusel jsem se stydět. Chtěl jsem původně ještě o něco delší běh, ale trvalo mi dlouho než jsem se vypakoval ven a pak už jsem měl trochu časovou tíseň, neboť jsem potřeboval stihnout proceduru a předtím ještě oběd. Odpoledne a večer pak bylo ve znamení regenerace - hodinka cachtání v bazénu a ve whirlpoolu a před večeří sauna.

Když jsem byl v bazénu, tak na mě bafnul postarší pán, a že mě viděl běhat. Kolik jsem prej dal, tak sedmičku co? No jedenáct víte. Tý jo tak to jste rychlej, já jsem vás viděl jak vybíháte a pak jak se vracíte. A běžel jste pěkně! To jednoho potěší.. Pak jsme si povídali dál. Vyklubal se z něj maratonec - teda před 10 lety, běžel poslední a teď bych chtěl půlmaraton. Tak jsem mu řikal, že ho poběžim taky, ale že už je vyprodaný, resp. že už zbývá jen možnost běžet za charitu. Tak se zděsil, ale že za charitu prej poběží. Pak povídal, že má za sebou letos už Jizerskou 50. Zajímavej chlapík, takovej dědula, vůbec bych to do něj neřekl.

Další den jsem musel vstávat poměrně brzy, protože mi začínaly procedury a já jsem chtěl napřed stihnout snídani. No nepovedlo se, tak jsem byl docela hladovej, ale po perličkový koupeli, klasický masáži zad a masážním vodním lůžku jsem hlad zahnal. Pak jsem si musel jít odpočnout, protože jsem byl docela zdrchanej. A tý vody už jsem měl taky docela dost - kde jsou ty doby co jsem dvě hodiny denně plaval. Pak se ještě sprchovat po běhu.. No budu to muset vydržet. Odpoledne jsem se pak opět vydal běžecky provětrat svoje tělo. Byl to takový mišmaš. Trochu jsem se cítil unavený, ale to jsem překonal, ale na nějaký zázračný tempo to nebylo. Střídal jsem rychlejší úseky s pomalejšími - a to jak kratší tak delší. A taky už to bylo zase zcela souvislý a nikde jsem nezastavoval. S počasím to bylo podobný, chvíli nefoukalo a svítilo Slunce, pak se zatáhlo, pak chvíli sněžilo, pak zase slunilo a foukalo.

V pátek jsem po hodince v bazénu vyběhl z Poděbrad do Nymburka a zpět. A jednalo se o můj dosud nejdelší tréninkový běh. Domluvili jsme se s Jitkou z DailyMile, že se potkáme a kousek si společně zaběhnem. Suprově jsme si pokecali o všem možným a společný pěti kilometrový úsek utekl hrozně rychle. A pak mi na cestě zpět bylo trochu smutno. Běželo se mi ale celkově hodně parádně a žádná krize nepřišla, takže mi to naplnilo optimismem vůči nadcházejícímu pražskýmu půlmaratonu. Jitka mi ještě trochu nalámala na květnový maraton a nemůžu neříct, že by to nepadlo na úrodnou půdu. Ještě to zvážím. Cestou zpátky už zapadlo Slunce a slušně se ochladilo, tak jsem se hodně těšil na hotel a do sauny.

Na sobotu jsem si plánoval výlet do Kutné Hory, kde jsem ještě nebyl (ano to je ostudné), tak jsem se k běhu nedostal. Ale docela jsem toho dost nachodil, a protože jsem toho chtěl v Kutné Hoře stihnout co nejvíc, tak jsem měl hodně svižnou chůzi. Podíval jsem se do Kostnice, do Chrámu Nanebevzetí P. Marie a svatého J. Křitele a poslední prohlídku jsem absolvoval v Katedrále svaté Barbory. Plus pak spousta památek z venku.. Dalo by se toho rozhodně víc, ale měl jsem omezené časové možnosti. Ale hrozně se mi v Kutné Hoře líbilo a jsem moc rád, že jsem se tam dostal. Víc foto níže.. Při čekání na vlak se do mě dala zima, která vydržela až do Poděbrad, tak jsem opět nesmírně těšil do sauny.












Týden končí nedělí a mě (s)končil pobyt v lázních v Poděbradech. Než jsem ale odtamtud odjel, tak jsem si ještě krátce zaběhnul podél řeky velmi volným tempem, abych si tý roviny ještě užil. Svítilo krásně sluníčko, a i když byla jinak zima, tak příjemně hřálo. Skvělý zakončení skvělýho týdne. Dovolená skončila, nastává zase robota - dohánění restů před novým semestrem.

Za týden mám tedy na kontě 69 kilometrů, což je hodně pěkné a je to nejvíc, co jsem za týden uběhnul. A to taky ve šlušný pohodě. Rozhodně k tomu přispělo veliký množství regenerace v lázních, ale nezůstal jsem jen u běhu, byl jsem dvakrát v bazénu a nachodil jsem toho nespočítaně.


Žádné komentáře:

Okomentovat