Pečecká desítka

Silniční desítkový dvojblok, který jsem začal minulý týden v Praze - Kbelích, jsem zakončil v Pečkách (9. 3. 2013). 

V průběhu týdne před závodem už nebyla žádná velká párty, na které bych se mohl pořádně zničit, tak jsem se pořádně obul do tréninku, takže volno moc nebylo, ale i tak jsem se snažil trochu poladit. Před závodem jsem se ale moc dobře necítil, spíš únava, ale nic hroznýho. Tak jsem od sebe nic moc nečekal. Šlo mi asi hlavně o potvrzení času ze Kbel.

Po startovním výstřelu všichni vyrazili kupředu, ale nejprve chůzí. Tentokrát se to rozběhlo až cca 5 metrů za startovní čárou a bylo ho hodně ostrý a velká strkanice. Zejména v zatáčkách. Všichni se řítili dopředu, až jsem si říkal sakra co se to děje! Nevěřícně jsem zíral na hodinky, které ukazovaly tempo 4:30. Okej, to stačí, řikal jsem si, víc pro začátek ne.

Po cca jednom až dvou kilometrech se pole už relativně ustálilo, ale mě to úplně skvěle neběželo. Měl jsem tendenci se zařadit za někoho trošku pomalejšího a vést se za ním. Pohled na hodinky ale osvětlil, že to je zase moc pomalu, tak jsem se donutil trochu přidat. Snažil jsem se držet kbelský tempo (o trochu pomalejší) s tím, že se v druhý půlce uvidí, jak na tom budu.

Před obrátkou jsem omrknul již vracející se špičku a těm nejlepším jako jediný z blízkého okolí zafandil. Na obrátce (5. km) jsem byl za 23:05. Hmm to je docela pomalý. No ale pak jsem se začal cítit dobře a začal pozvolna stuňovat tempo a dohánět hodinkovýho pacera. A začal jsem taky předbíhat ostatní závodníky (slovo předbíhat pořád ve mě evokuje nečestný praktiky). 

Tlačil jsem na pilu co to šlo a snažil se k tomu pořádně dejchat. Taky jsem se snažil sledovat fotografy, kteří mi ve Kbelích ignorovali, tak jsem na ně trochu mával a myslím, že bych mohl mít zase nějaký foto. Dvě pěkný už mám od Jitky z DM, která přišla fandit a fotit.

321

Ve druhý půlce mě předběhlo hodně málo lidí - resp. zřetelně si jsem vědom jen jedné slečny/paní. Tý jsem to ale nedal vůbec zadarmo. Doběhla mě, jenže já srovnal krok a tempo a běželi jsme spolu několik stovek metrů. Jenže pak jsme se dostali k hloučku pomalejších běžců. Slečna mezi nima prokličkovala prostředkem, kdežto já jsem zvolil oběh po krajnici. Tak získala náskok cca 7 metrů, což jsem se hned v zápětí vyprd stahovat. V závěru mi zbylo ještě dost sil na drtivý finiš rychlostí cca 3:15, ale to byly poslední desítky metrů.

Druhou půlku jsem zaběhnul o dost rychleji než tu první za 21:51! Takže takticky zvládnutý závod na jedničku!

Celkový čas od výstřelu je 44:56. Reálný 44:44 (od brány k bráně), já jsem si naměřil 44:43. Na vteřinkách nesejde, ale je to zase osobák - o plných 37 vteřin od Kbelské desítky. A to jsem vůbec nečekal!