sezóna 2014 - sezóna bláznovství

Začalo to už loni na podzim. Po relativně volném létě jsem čekal relativně volný i podzim. A tak mnoho času pro svoje pobíhání (rozuměj trénink). Přihlásil jsem se na pražský půlmaraton. To je pohoda. K tomu rovnou i na velký květnový PIM. Loni mi maraton dostal a učaroval. I když po něm jsem utrpěl docela citelnou ztrátu motivace do kvalitního tréninku. Ale dobrý, znova to zvládnu!

Pak jsem se konečně rozhoupal (tentokrát opravdu neuváženě) přihlásit se i na Jizerskou 50. Stále jsme v září - to jsem si ještě myslel, že na ní natrénuju..

Nějakou dobu jsem už v sobě měl zasazené semínko tzv. maratonské turistiky, to jest podívat se s maratonem do nějakého jiného státu. Už nevím jak, ale nakonec to padlo na Berlín. V té době akorát probíhala losovačka (tzv. Berlínská losovačka :-)) ) o startovní "místa", tak jsem zkusil štěstí. První kolo však dopadlo fiaskem. Byl jsem z toho docela smutnej. Ale když podobný nápad mělo 75 tisíc lidí a startovat může jen 45 tisíc, tak ten přetlak je docela velký. Email od pořadatelů sliboval ještě druhou šanci, druhé kolo, ale tomu jsem už nevěřil a vůbec nedoufal v úspěch. Jak víme, osud má hodně zvláštní smysl pro humor, takže jsem byl v druhém kole přeci jen vybrán, tak jsem to hnedle zaplatil a od listopadu se těším na konec září do Berlína!!

Mezisoučet - to máme dva maratony.

Nicméně pak jsem si našel práci. V tomto případě je opravdu přesnější napsat, že práce si našla mě. A od října jsem začal pracovat na částečný úvazek. A k tomu jsem dělal na diplomce. Naivně jsem si myslel, že to půjde v pohodě a navíc k tomu zvládnu i pořádně běhat. Jsem naivka no!

Jak to dopadlo asi nemusím říkat. Byl jsem rád, že jsem diplomku odevzdal.. Běhat jsem byl opravdu jen párkrát (do měsíce), spíš abych se nezbláznil. Ale priority byly jinde. Naštěstí byla zima jaká byla, takže Jizerská padla. Škoda sice penízků za startovné, ale je hodně pravděpodobné, že kdyby se to jelo, umřel bych kdesi v Jizerkách..

Po státnicích jsem začal makat na plný úvazek a říkal jsem si, že to konečně rozjedu s tréninkem. No po dvou měsících stále nic moc, ale postupně se tom snažím dělat..

A tak jsem začal dál plánovat závodní sezónu. Loni jsem docela hodně chtěl na Silvu Norticu, ale byl jsem v tom termínu kvůli škole mimo a ještě měla ségra svatbu. Ultra ne, ale spíš maraton nebo půlčík. Nakonec jsem vybral maraton. Měsíc po PIMu, to by mohlo klapnout. Mezi součet - tři maratony.

Jasný je letos taky Vlastibořický půlmaraton v červnu. Loni nejlepší závod, hlavně z hlediska atmosféry a účasti báječných lidí z Dailymile. Teď to je vlastně i něco jako oddílový závod. Zkrátka nesmím chybět. Je to sice týden po Silvě, ale tak poklusem bych to zvládnout mohl.

Pak přišel totální blackout zdravé mysli. Nevím co se mi stalo - si mozková příhoda. Ale kde se vzal, tu se vzal, jsem registrovaný na svoje první ultra. Není to stovka (to je na mě ještě moc), ale je to 65 km, zato v horách (v Jizerkách) a s velkým převýšením. Odkaz zde. O hó! No to bude bašta.. To jsem na sebe zvědavej.

To je zatím vše, na co jsem přihlášenej. Určitě bych chtěl ještě na nějaký kratší silniční běhy pro test rychlosti. Pečky mám letos už za sebou, teď v sobotu to byl krásnej kros Norbiho 12. Budu chtít minimálně na plzeňskou RunTour, určitě Babický trail.

Nicméně loni jsem chtěl i na Baroko, na který jsem opět kvůli školní akci loni nemohl. Težko říct jestli na maraton - čtyři kousky, to už mi přijde už hodně. Navíc Berlínský maraton 28. září beru jako maximální vrchol sezóny. Takže to asi v Plasích bude půlčík.

No a nakonec týden po Berlínu je Plzeňský půlmaraton. Moc pěknej domácí závod. Ten jsem si vlastně taky zatím nenechal ujít. Ale to se fakt už bojím, že toho bude moc, a tak zvažuju účast ve formě dobrovolníka.

Závěr tohoto článku zní - měl bych sakra začít honem pořádně běhat!