neděle 28. dubna 2013

maraton se blíží, to Matěje tíží :-D - 17. týden

Tréninkový týden č. 17 (22. - 28. 4. 2013)

Není nic lepšího než začít další týden během, ale po pořádné porci z minulého týdne jsem začal radši volným dnem, abych si neuhnal nějaké zranění z přetrénování. Volný den je taky parádní!

V úterý jsem si dal lehčí klus po dobře známé pražské trase. Ze začátku se mi rozbíhalo trochu hůř - změna bot, i když to bylo spíš z kopečka, ale pak se mi to rozběhlo, a tak jsem si neplánovaně střihnul 3 kilometry v tempu kolem 5 minut na kilometr. Tohle tempo bych rád držel i na maratonu. Snad to půjde..

Středa byla parádní. Se spolužákama jsem se zúčastnil krásného závodu na Hostivařském golfovém hřišti o délce 5.2 kilometru podle Garmina. Pěkně na travičce, při západu Slunce. Radost. Skoro jsem měl tendenci si to odběhnout jen tak volně a užívat si to, ale nakonec jsem se snažil to ze sebe vymáčknout. Tempo trochu pomalejší než jsem tak trochu čekal, ale vzhledem k minulému týdnu, myslím docela ucházející na to, že teď trénink maximálního tempa není na pořadu dne.

Spolužák Hrady, se kterým běhávám v pondělí po Praze to vyhrál za 17:30. Borec! Měl jsem z něho hroznou radost a moc jsem mu to přál, on je dobrej! O tom, že závod byl dobře obsazen svědčí i účast olympijské medailistky Mirky Knapkové, která to drtivě vyhrála v ženských.

Ve čtvrtek se mi trochu hnulo svědomí, že mám zatím tento týden málo naběháno. V plánu byl po včerejším závodním úsilím volnější běh. Mělo by to být asi kratší, ale musel jsem si trochu přidat. Necelých 11 kilometrů beru jako základ. Užíval jsem si sluníčka, lesa, klidu. Jeden běžec, jedna nordic-walkerka a pár ufuněných cyklistů. Aby to nebylo líto domácímu golfovému hřišti, tak jsem v závěru proběhnul po travičce 17. jamku. A koukal jsem, že u poslední 18. stojí jako včera v Praze stejná nafukovací brána ČSOB. Asi stejný oddíl.

Teď trochu z jiného (neběžeckého) soudku - ve čtvrtek večer se částečně zatměl Měsíc. Počaší bylo téměř ideální, tak jsem neváhal a vyrazil jsem fotit a užívat si krásného vlahého večera.

Pátek byl takový hodně hektický a nakonec i dvoufázový, respektive dvousportový. Potřeboval jsem si před tréninkem na ovále dojít do servisu pro auto, ale nekouknul jsem se na jízdní řád a v požadovanou hodinu vlak nejede. Autobus mi akorát odjel. Tak jsem nafoukal kolo, hodil věci do batohu a vyrazil ve spěchu do Plzně. Cestou jsem se stavil v bankomatu a razil do servisu. Tam jsem auto honem vyzvednul, hodil kolo do kufru a spěchal na trénink. Přišel jsem se zpožděním, ale i tak byl trénink docela náročnej. Tentokrát byl zaměřený na krátké úseky na max a pilování běžecké techniky. Bylo docela teplo, tak ze mně cákal pot jako krev z aorty.

Sobota opět volnější běh. Ale vyrazil jsem víc do kopců. Nevzal jsem si hrudní pás, nějak jsem na něj neměl náladu. Chtěl jsem si užívat svobody v přírodě. Akorát mi ve druhé půlce začalo bolet břicho až jsem si nakonec musel odskočit. Pak už to bylo v pohodě, akorát seběhy byly nepříjemné.

V neděli následovala 32 kilometrová darda. Dojel jsem vláčkem do Radnic. Odtud to bylo prakticky až na kopec Brno (718 m.n.m.) vzdálený 15 kilometrů skoro jenom do kopce. Na to převýšení se mi běželo parádně. Byly tam dvě taková prudká místa, kde jsem musel přejít do chůze, ale jinak ok. Garmin s celkovým převýšením ukazuje kravinu 800 metrů to rozhodně nebylo. Má tam na začátku obrovskej peak. Tak to odhaduju na 450 vejškovejch. Z nejvyššího místa Přírodního parku Radeč to bylo pár kilometrů zase jenom z kopce. Až to bylo nepříjemný. Někde po metě půlmaratonu jsem ale dostal krizi. Hroznou. Byl to teda pořádný očistec. A musím říct, že mi to přimělo ke změně názoru na maratonský tempo. 5 min na km je fake, omlouvám se, fakt blbost nezkušeného prvomaratonce. Budu hodně rád, když to doběhnu. Závěrečný kilometry jsem se děsně šoural. Fakt mi to docela otevřelo oči. Už jsem měl před sebou jen vidinu blížícího se domova a konce tohohle trápení. Na 26. kilometru jsem do sebe nasoukal Siestu. Musím říct, že mi docela nakopla, ale únava byla hrozná. Proto je pro mě obrovské překvapení že jsem průměrné tempo stlačil sekundu pod 6 min na km (podle Garmina). Víc už do maratonu nedám, to by bylo bláznovství. Teď se bude ladit a odpočívat. Pár (mizerných) fotek z mobilu na závěr.

starý židovský hřbitov
pohled na výškový cíl trasy v mracích
začátek nejprudšího stoupání
vrchol Brno s vysílačem a torzem geodetické trigonometrické věže
vrcholová cedulka
Můj oblíbený kopec Brno jsem tedy zdolal dalším způsobem. Po kolu a chůzi jsem na něj vyběhnul. Teď už zbývají asi jen běžky (v zimě se zde konají dokonce závody).

Celkem za týden tedy 86 kilometrů, ale "jen" 74 běžeckých. Teď to půjde postupně dolů a začíná finální příprava na maraton!!!


4 komentáře:

  1. Kopec Brno je mi hodně sympatickej :) S maratonem neboj, krize třeba přijde, ale taky odejde. Nebudou tam kopce, budou tam jen hromady lidí, kteří tě povzbudí a dotlačí do cíle a věřím, že i ten čas bude dobrej :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že ten kopec mi učaroval. Vracím se tam několikrát ročně. Asi ty krásný lesy kolem... Negativní myšlenky jsem zahodil. Půjdu tam ze sebe vydat všechno a pořádně si to užít!

      Vymazat
  2. To dáš, neboj! Strach není na místě - respekt ale ano :-) Přeji ti hodně pohody do posledních dnů přípravy i do samotného maratonu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Jo ten respekt a pokora je důležitá.

      Vymazat