Tréninkový deník - týden 48 - 26. 11. - 2. 12. 2012
Moto týdne: Darujte krev, darujte život.
V pondělí bylo klasicky ve znamení dřiny a potu v tělocvičně. Po rozklusání, běžecké abecedě a čtyřech rovinkách přišlo deset polohových a letmých startů z různých pozic. Následovaly dvě série odrazových cvičení - levá, pravá, odpichy, žabáky, metkalfy. A prokládané to bylo abecedou. Pak ještě dvě rovinky. A před závěrečným výklusem jsem si zaposiloval a zaházel s medíkem. Po tělocvičně jsem měl jít do čajovny, která však byla přesunuta na neděli, tak jsem se místo ní věnoval regeneraci v sauně.
V úterý jsem běhat nebyl, protože jsem byl dávat krev na transfuzce v Plzni. Tak jsem si dal volno.
Ve středu podle plánu mělo být volno, ale vzhledem k tomu, že jsem nebyl v úterý a dva dny volna je prostě moc :D, tak jsem vypravil na cca 5.5 km. Jen tak se proběhnout. Běžel jsem sice volně, ale i tak mi se mi tepovka pohybovala kolem 160. No chybějící půllitr je znát, ale neni to nijak hrozný. Byl to běh na rozproudění krve.
V úterý a středu bylo fakt dost hnusně. Šedivo, taková polotma. Už jsem se těšil na předpověďmi slibované sněžení, protože pak to hnusný šedivo nejni tak hrozný.
Ve čtvrtek to byl běh, kterej se počítá. Teplota těsně nad nulou, déšt chvílemi doplněný sněhem, chvílemi štiplavými krupičkami. Cyklistů na trase kolem Vltavy již znatelně ubylo, celkově jsem jich napočítal 4. Obvykle jich bývá tak na dvě desítky. Z toho vyplývá už převažují běžci!! Ale těch teda zrovna taky nebylo přehršel. No co se týče běhu, tak již zase plním plán. Dal jsem si pěknou desítku souvisle v tempu 155-160 tepů. Chybějící krev byla stále znát, protože jsem jí měl cca o 5 min pomalejší než v tu minulém týdnu, i když to nebyla srovnatelná trať. Ale žádný problém to není! Krev se za pár dní dovytvoří..
Ve středu podle plánu mělo být volno, ale vzhledem k tomu, že jsem nebyl v úterý a dva dny volna je prostě moc :D, tak jsem vypravil na cca 5.5 km. Jen tak se proběhnout. Běžel jsem sice volně, ale i tak mi se mi tepovka pohybovala kolem 160. No chybějící půllitr je znát, ale neni to nijak hrozný. Byl to běh na rozproudění krve.
V úterý a středu bylo fakt dost hnusně. Šedivo, taková polotma. Už jsem se těšil na předpověďmi slibované sněžení, protože pak to hnusný šedivo nejni tak hrozný.
Ve čtvrtek to byl běh, kterej se počítá. Teplota těsně nad nulou, déšt chvílemi doplněný sněhem, chvílemi štiplavými krupičkami. Cyklistů na trase kolem Vltavy již znatelně ubylo, celkově jsem jich napočítal 4. Obvykle jich bývá tak na dvě desítky. Z toho vyplývá už převažují běžci!! Ale těch teda zrovna taky nebylo přehršel. No co se týče běhu, tak již zase plním plán. Dal jsem si pěknou desítku souvisle v tempu 155-160 tepů. Chybějící krev byla stále znát, protože jsem jí měl cca o 5 min pomalejší než v tu minulém týdnu, i když to nebyla srovnatelná trať. Ale žádný problém to není! Krev se za pár dní dovytvoří..
V pátek jsem se těšil na běh ve sněhu případně při sněžení, ale poprašek sněhu ležel tak o 100 metrů výš na Kokotských kopcích a mě se do nějakého delšího výběhu nechtělo, neboť jsem měl na pořadu dne běh tempový. Trénink jsem začal rozběhem následovaný běžeckou abecedou v kuse (bez přechodů do chůze) a pak jsem si dal dva takový kratší sprintíky. Pak přišly na řadu tempový úseky po 1 km v tepovce 160-165. Byly tři v sérii a celkem 2 série. Bylo to pomalejší než min. týden, ale ten profil také neyl tak rovinatý jako podél Vltavy. No přibližně v půlce jsem se trochu bál, že mi běh skončil, protože jsem místo na cestu čuměl po ztemnělých Kokotských lesích a šlápnul jsem dost blbě do jedné díry, tak jsem si trochu zvrknul kotník. Naštěstí jen málo, ale i tak to zabolelo. Tak jsem doufal, že to bude bez následků. No a hlavně že jsem měl na hlavě čelovku s dosvitem 80 metrů :D
V sobotu za jasného slunečného počasí jsem už neváhal a vydal se do kopců. Bylo krásně, všude pocukrováno (sněhový poprašek), ale byl jsem i v místech, kde se již dalo hovořit o sněhové pokrývce a to jsem byl max 500 metrů nad mořem. Bylo dobře, že jsem s sebou neměl foták, ale jen telefon, jinak by se běžecký trénink proměnil spíš v procházku se zastávkami. Ale i tak jsem nějaké fotky udělal, ale jsou dost mizerný. Běh byl ve znamení fartleku, což je běh střídavou rychlostí. Spíš bych řekl, že to je jakási hra, hrátky s rychlostí. Když chceš přidáš, když chceš zvolníš, nehledíš na tepovku. Dáš si sprintík, rychlejší výběh či seběh kopce a tak. Nesmírně mi to bavilo, obzvlášť díky sluníčku a krásách prosincové přírody.
Týden jsem uzavřel osmi kilometrovým souvislým během k Ejpovickému jezeru a zpátky. Bylo už zase zataženo a foukal dost nepříjemný studený vítr, tak jsem ze sebe musel udělat mumii pomocí dvou nákrčníků. Konečně jsem vychytal způsob nandání nákrčníku přes krk a pusu tak, aby se mi nesesouval dolu. Docela mi to odsejpalo, což bylo i žádoucí, neboť jsem pak odpoledne ještě potřeboval stihnout nakrájet těsto na jedno cukroví a v podvečer jet ještě do Plzně a jít do čajovny s kamarádem.
Za týden celkem 43 kilometrů, což není zase tak mnoho, ale byly to myslím poměrně kvalitní kilometry. A v neděli jsem překonal magickou hranici 1000 kilometrů v tomhle kalendářním roce. Yop.
V sobotu za jasného slunečného počasí jsem už neváhal a vydal se do kopců. Bylo krásně, všude pocukrováno (sněhový poprašek), ale byl jsem i v místech, kde se již dalo hovořit o sněhové pokrývce a to jsem byl max 500 metrů nad mořem. Bylo dobře, že jsem s sebou neměl foták, ale jen telefon, jinak by se běžecký trénink proměnil spíš v procházku se zastávkami. Ale i tak jsem nějaké fotky udělal, ale jsou dost mizerný. Běh byl ve znamení fartleku, což je běh střídavou rychlostí. Spíš bych řekl, že to je jakási hra, hrátky s rychlostí. Když chceš přidáš, když chceš zvolníš, nehledíš na tepovku. Dáš si sprintík, rychlejší výběh či seběh kopce a tak. Nesmírně mi to bavilo, obzvlášť díky sluníčku a krásách prosincové přírody.
Týden jsem uzavřel osmi kilometrovým souvislým během k Ejpovickému jezeru a zpátky. Bylo už zase zataženo a foukal dost nepříjemný studený vítr, tak jsem ze sebe musel udělat mumii pomocí dvou nákrčníků. Konečně jsem vychytal způsob nandání nákrčníku přes krk a pusu tak, aby se mi nesesouval dolu. Docela mi to odsejpalo, což bylo i žádoucí, neboť jsem pak odpoledne ještě potřeboval stihnout nakrájet těsto na jedno cukroví a v podvečer jet ještě do Plzně a jít do čajovny s kamarádem.
Za týden celkem 43 kilometrů, což není zase tak mnoho, ale byly to myslím poměrně kvalitní kilometry. A v neděli jsem překonal magickou hranici 1000 kilometrů v tomhle kalendářním roce. Yop.
Žádné komentáře:
Okomentovat