neděle 17. února 2013

7. týden - boj s únavou

Tréninkový týden č. 7 (11. - 17. 2. 2013)

Po skoro jarním minulém týdnu v Poděbradech plného sluníčka, se zima a šedivo opět přihlásilo o vládu nad zemí českou. Tak to byl zejména v začátku týdne boj. Své se snažila říct i únava.

Do tělocvičny jsem nakonec zamířil v pondělí, protože jsem věděl, že v pátek budu mimo a venku taky nebylo nic moc. Trénink byl následující: rozklus, běžecká abeceda, nepočítaně rovinek, odrazy a odpichy, posilování s medicimbalem, chvíli basket a nakonec výklus. Bylo to takový rozfrcaný, tentokrát mi to moc nebavilo.

Den na to jsem nohy docela dost cítil a trochu mi bolely jak v klidu, tak při běhu. Asi jsem to v pondělí trochu přehnal. Běhat jsem se vydal odpoledne za docela hustého sněžení na oblíbenou trasu kolem Ejpovického jezera. Bylo sice nad nulou, ale padající sníh mi normálně přimrzal na brýlých, tak jsem v průběhu hodně mizerně viděl a musel jsem sundavat sníh. Bylo to dost nepříjemný. Běžel jsem pomalejším tempem. Bylo krásný, jak jsem běžel potichu díky napadnuvších 3 centimetrů sněhu.

Ve středu únava ještě trochu zůstávala, tak jsem se rozhodl pro něco kratšího, ale měl jsem trochu problém vymyslet co, tak jsem za soumraku impovizovaně spojil dva kratší okruhy a bylo to docela fajn. Hned po začátku jsem přebíhal zamrzlou louži pokrytou sněhem. Ta však nebyla úplně zamrzlá, tak jsem se do ní probořil. Naštěstí jen malinko, takže jsem moc vody do bot nenabral, ale stejně to zastudilo. Pro boj s únavou jsem si večer nožky namasíroval, což - jak se ukázalo druhý den - byla správná věc.

Ve čtvrtek se mi zachtělo více kopců, tak jsem zamířil na oblíbené Kokotsko. Příjemně mi překvapila dosažená nižší tepovka, než které jsem dosahoval v minulých týdnech na témže úseku do kopce. A to si myslím, že jsem běžel stejným nebo možná malinko rychlejším tempem. Že by se ukazovaly výsledky tréninku? Vypadá to tak. Na některých cestičkách jsem byl po srnkách prvním do sněhu zaznamenaným člověkem. Takže paráda.

Na pátek jsem si původně plánoval volno, neb jsem věděl, že budu pryč, ale nakonec jsem to zvládnul brzo domů, tak jsem si vyběhnul na oslavu prvního vítězství FC Viktoria Plzeň nad Neapolí v Evropské lize. Při běhu jsem se snažil zařadil rychlejší úseky - o různých délkách. Takže to byl takový fartlek. Ty úseky jsem se snažil dát tempem cca 4:30, ale silnice a cesty byly docela ledovaté, tak to moc nešlo. V závěru jsem se dostal na cestu, kde to vůbec nešlo. Tak těch úseků bylo asi 5. Tři rychlejší po rovince a dva do kopce.

První víkendový den jsem byl požádán o radu a vedení prvního běhu Báry od nás ze vsi. Tahle slečna měla před dvěma lety ošklivou autonehodu se zraněním páteře a doktoři jí příliš nedávali šanci, aby mohla znovu chodit. Ale nakonec se z toho dostala a teď se rozhodla běhat. Byl jsem rád, že jsem mohl pomoct a nejspíš jsme společně neběželi naposledy. Výborně jsme si pokecali a celkově to bylo velice inspirativní. Já jsem si pak potom ještě dal fartlek kolem Ejpovického jezera a v závěru přidal ještě 6x100 m výběh do kopce na takových 80 procent. Byl jsem pak docela příjemně unavený.

A v neděli jsem si lehce vyklusnul po lese před začátkem nového semestru a užil si trochu víc terénu a kopců. Docela jsem se musel snažit abych se pořádně nezablátil.

V týdnu jsem se přihlásil na dva závody RunTour - v květnu v Plzni a v říjnu v Praze. Možná přidám ještě nějaký závod z téhle série, ale ještě nevím jaký a musím to trochu promyslet. A taky jsem se rozhodnul, že si zaběhnu v květnu Pražský maraton! Tak jsem na sebe docela zvědavý.

Celková běžecká kilometráž v tomto týdnu dosáhla slušných 58 kilometrů a beru to jako volnější týden. Příští přidáme.


Žádné komentáře:

Okomentovat