Tréninkový týden č. 8 (18. - 24. 2. 2013)
Přišel nový semestr a s ním pobyt v Praze a spousta povinností. První den semestru jsem nezahálel ani ve škole, ani běháním. Pondělní běh byl z těch kratších a měl jsem výbornou společnost v podobě výbornýho běžce - orieňtáka Hradyho, který se se mnou snad ani nezadýchal. Tempo bylo vyloženě konverzační - a to i do podolských schodů. Paráda. Doufám, že budem spolu běhat pravidelně!
V úterý už šlo trochu do tuhého, neboť přišly na řadu tempa. Ale napřed cca 1 km rozklus a rozcvičení. A pak jsem podél Vltavy dával 8x4 min úseky na tepovce 165-170. Převedeno na tempo (na 1 km) jsem to odběhnul následovně: 4:25, 4:26, 4:21, 4:25, 4:22, 4:36, 4:27, 4:36 uběhnutá vzdálenost při úseku cca 900 metrů. Mezi úsekama odpočinek mezichůzí dokud mi nespadla tepovka na 125 tepů za minutu. Pak hurá dál! Nejprve jsem to stočil směrem na Vyšehrad a doběhnul jsem až k Tančícímu domu. Abych toho neměl málo, foukal parádní ledový vítr proti. Po otočce na stezku seběhla slečna, která si to běžela pohodovým tempem. Já jsem jí však vždycky v průběhu úseku doběhnul a předběhnul, načež jsem měl pauzu, tak to zase ona doběhla a předběhla mě. A takhle se to několikrát trapně opakovalo. Předpokládám, že si myslela, že na ní chci machrovat, že umím běhat rychlejš, ale že to moc dlouho nevydržím.. Pak jsem si vyklusnul do krpálu ke koleji.
Na středu mi v plánu stál delší fartlek. Rozhodl jsem se nakonec pro běžeckou návštěvu Modřan a Modřanský rokle. Trasa byla následující: Rozklus dolu na nábřeží k tramvaji - 2 km. Přesun tramvajkou na Sídliště Modřany a odtud již běžecky kolem ČHMÚ na Libuš, k sokolovně a poté již Modřanskou roklí zpátky do Modřan, k nádraží a Vltavě a pak velmi dobře známou cyklostezkou podél Vltavy k Podolským schodům, které byly nejhorší ošklivou - nepěknou věcí na trase a zpátky na kolej. Celkem 17 km, což znamená, že jsem si ještě přidal 1 km od horní hranice v plánu - a proč ne.. Tenhle fartlek se mi rozhodně povedl. Jak se to pozná - no zaběhnul jsem si při něm osobáček na 10 km a na 1 hodinu. Desítku jsem stlačil na 51 minut = -3 minuty od Běchovic. Z čehož vyplývá, že jsem maximálně nabuzenej na Kbely a Pečky. Myslím, že ten čas na desítku půjde ještě hodně dolů. Těším se!
Když jsem u těch Kbel a Peček - na Dailymile jsme se domluvili na vytvoření týmu, tak je postaráno o další motivaci a hnací motor. Ve Kbelých to bude jeden velký tým, neboť to není omezený a jelikož jsou v našem středu i velcí rychlíci, je na co se těšit. V Pečkách jsou týmy po 3 mužích a 1 ženě. Tak jsme vytvořili hned několik týmů a já byl nasazen do "Dailymile - mega ambiciózní skupina"! Zavazující, motivující!!!
Následující den jsem si chtěl regenerační běh zaběhnout ráno před školou ještě v Praze, ale nebyl jsem schopen vstát a donutit se. Tak to musel počkat na odpoledne doma po venčení. Celý den jsem bojoval se zimou, takže mi i při běhu chvíli trvalo, než jsem se dostal na optimální provozní teplotu. Pěkně v klidu jsem si odběhnul necelých 7 kilometrů.
Hodně jsem se těšil na pátek do tělocvičny, že si něco odbydu na neklouzavým povrchu a relativním teple. No jenže co čert nechtěl děcka měly nějaký interní závody ve skoku vysokém, tak jsem se v tělocvičně moc nezdržel a moc toho tam nenadělal (rozklus, abeceda, rovinky a protažení). K večeru jsem ještě uvažoval o tom, že bych si ještě vyběhnul ven, ale nakonec lennost s hustým sněžením zvítězilo.
V sobotu přišel nejdelší a i nejpomalejší výběh týdne. Nakroužil jsem něco málo přes 18 km, nutno dodat po dvou dnech sněžení. Odpočátku mi bylo jasný co mi čeká, tak jsem se snažil držet volnější tempo a nikam se nehnat. Vymyslel jsem novou trasu, která je ale nová/neprozkoumaná/neproběhaná jen z části. Ale i přesto jsem proběhl místy dosud nepoznanými. Nejdůležitější se v tomto směru ukázal na ortofotu objevený propustek či podchod pod dálničním přivaděčem na Plzeň/Prahu. Nevím co to přesně bylo, nějaký potůček tam tudy tekl, ale v půlce to zmizelo, bylo to celý rovný betonový. Možná podchod pro zvěř. No podstatné je, že se mi velmi hodil, jinak bych si musel trasu asi značně prodloužit. V lesích to bylo krásný. Několika místy jsem tvořil stopu, tak jsem si to náležitě užíval. Tak do patnáctého kilometru se mi běželo parádně, ale pak už jsem začal pociťovat únavu a bojovat s podkladem. No trénink na maraton a maraton samotný bude ještě fuška.
Neděli jsem pojal velice volně, tak mi na kontě nepřibyl ani metřík.
Celkem jsem tedy už v osmém týdnu uběhnul 59 kilometrů. Pěkonal jsem 200 km za únor a 400 km od začátku roku. To jde!
Když jsem u těch Kbel a Peček - na Dailymile jsme se domluvili na vytvoření týmu, tak je postaráno o další motivaci a hnací motor. Ve Kbelých to bude jeden velký tým, neboť to není omezený a jelikož jsou v našem středu i velcí rychlíci, je na co se těšit. V Pečkách jsou týmy po 3 mužích a 1 ženě. Tak jsme vytvořili hned několik týmů a já byl nasazen do "Dailymile - mega ambiciózní skupina"! Zavazující, motivující!!!
Následující den jsem si chtěl regenerační běh zaběhnout ráno před školou ještě v Praze, ale nebyl jsem schopen vstát a donutit se. Tak to musel počkat na odpoledne doma po venčení. Celý den jsem bojoval se zimou, takže mi i při běhu chvíli trvalo, než jsem se dostal na optimální provozní teplotu. Pěkně v klidu jsem si odběhnul necelých 7 kilometrů.
Hodně jsem se těšil na pátek do tělocvičny, že si něco odbydu na neklouzavým povrchu a relativním teple. No jenže co čert nechtěl děcka měly nějaký interní závody ve skoku vysokém, tak jsem se v tělocvičně moc nezdržel a moc toho tam nenadělal (rozklus, abeceda, rovinky a protažení). K večeru jsem ještě uvažoval o tom, že bych si ještě vyběhnul ven, ale nakonec lennost s hustým sněžením zvítězilo.
V sobotu přišel nejdelší a i nejpomalejší výběh týdne. Nakroužil jsem něco málo přes 18 km, nutno dodat po dvou dnech sněžení. Odpočátku mi bylo jasný co mi čeká, tak jsem se snažil držet volnější tempo a nikam se nehnat. Vymyslel jsem novou trasu, která je ale nová/neprozkoumaná/neproběhaná jen z části. Ale i přesto jsem proběhl místy dosud nepoznanými. Nejdůležitější se v tomto směru ukázal na ortofotu objevený propustek či podchod pod dálničním přivaděčem na Plzeň/Prahu. Nevím co to přesně bylo, nějaký potůček tam tudy tekl, ale v půlce to zmizelo, bylo to celý rovný betonový. Možná podchod pro zvěř. No podstatné je, že se mi velmi hodil, jinak bych si musel trasu asi značně prodloužit. V lesích to bylo krásný. Několika místy jsem tvořil stopu, tak jsem si to náležitě užíval. Tak do patnáctého kilometru se mi běželo parádně, ale pak už jsem začal pociťovat únavu a bojovat s podkladem. No trénink na maraton a maraton samotný bude ještě fuška.
Neděli jsem pojal velice volně, tak mi na kontě nepřibyl ani metřík.
Celkem jsem tedy už v osmém týdnu uběhnul 59 kilometrů. Pěkonal jsem 200 km za únor a 400 km od začátku roku. To jde!
Žádné komentáře:
Okomentovat