neděle 14. dubna 2013

není čas ztrácet čas - 15. týden

Tréninkový týden č. 15 (8. - 14. 4. 2013)

Tento týden byl z části odpočinkový po pražském půlmaratonu, ale flákání se netrvalo dlouho a začala tvrdá maratonská řehole :-D

Pondělí bylo ve znamení vítání jara. Už se oteplilo a mohl jsem nasadit tříčtvrťáky, triko a mikinu. Takže to bylo super. Pobíhal jsem si hodně volně a pomalu. Nic mi po půlmaratonu nebolelo, tak jsem byl spokojený. 

Po doběhu jsem na Dailymile rozpoutal debatu o kraťasech, protože ty, ve kterých jsem běhal loni, jsou pro moje současný běhací dávky nepoužitelný. A jelikož předpověď slibovala solidní oteplení, věděl jsem, že to budu muset řešit hned. Nicméně díky Dušanovi a Radkovi jsem získal drobet přehled a v úterý jsem hned běžel nakupovat :D. Rozhodl jsem se, že se podívám do Decathlonu. U nás v Plzni ještě otevřenej není, ale byl jsem v úterý v Praze, tak jsem zajel na čerňák. Musím říct, že jsem byl hodně příjemně překvapenej příznívýma cenama a materiály. Nakonec jsem se pro jedny rozhodl (viz obr.) a myslím, že nebudou poslední. Uvidíme jak budou vypadat a chovat se po delším zápřahu. Když teď trochu přeskočím, tak jsem v tomhle týdnu naběhal už kolem 40 kilometrů a velká spokojenost zůstává.


Ještě v úterý jsem se vrátil domů, ale běhat jsem nebyl a věnoval se regeneraci, tak jsem si dal infrasaunu.

Ve středu jsem si dal volnějších deset kilometrů v nových kraťasech a dvou trikách na oblíbené trase kolem Ejpovického jezera. Jaro je super!

Ve čtvrtek bylo něco podobného. Jen o trochu delší a pěkně v terénu. Nastoupal jsem 180 m a to většinu na prvních pěti kilometrech. Někdy kolem druhého kilometru jsem byl ochutnán psem. Paní psa očividně nezvládala. Nicméně byl to velkej retrívr, vypadal neškodně až skoro roztomile. Vypadalo to, že se chce kamarádit, já psy rád.. Chtěl jsem ho podrbat na hlavě, načež se bleskově a nečekaně má ruka ocitla pejskovi v tlamě. Naštěstí měl jen lehce sevřeno, tak jsem se lehce vyprostil a běžel dál. Asi mi chtěl jen stisknout ruku :-D 
V lese bylo nádherně, čistoučkej provoněnej vzduch. Je to pěkně zalitý, takže příjemně vlhko. Krása! JO!!! Když jsem se vracel kolem golfu zpátky, potkal jsem známého marshala a nabízel mi, jestli prej nechci kousek svézt. S díky a s úsměvěm jsem odmítl.

Na pátek byla plánována návštěva hřiště (a tartanového oválu) u školy v Plzni, kam jsem chodil dlouhých 9 let pro splnění základní školní docházky :-D. Takže trocha vzpomínání, ale hlavně tvrdá dřina. Rozběhání, rozcvičení, protažení. Bežecká abeceda, 3 x 60 m rovinky. 3 x 100 m max se 100 m meziklusem souvisle. 600 metrů na max. 5 x 60 m běžecké odpichy. 5 sérií 5 x (100 m submax + 100 m výklus souvisle). A na závěr pak už jen výklus. V průběhu prudký liják, lehký deštíček, chvíli sluníčko i silnější vítr..

Běžecký plán na sobotu se vyvíjel v průběhu týdne. Rozhodoval jsem se mezi Rokycanským 6 km krosem nebo dlouhým během. No co vyhrálo asi poznáte. Potřebuju nacvičit dopolední běhy před maratonem, tak jsem vybíhal v 9 hodin. Dokonce jsem si kvůli tomu i přivstal, abych se najedl! Vůbec se nepoznávám. Při snídani jsem naplánoval trasu a nahrál ji do Garmina. No je vidět, že mi asi rozum ještě nefungoval.
Od baráku to bylo k řece z kopečka a od řeky začalo dlouhý pozvolný stoupání na první pětistovkovej kopec - Kokotsko. Běželo se mi náramně, nikam jsem se nehal. Po dosažení vrcholu :-D jsem to měl konečně z kopečka, tak se mi to i docela rozběhlo. Následovaly vísky Vítinka a Nový Dvůr, kde jsem místní docela udivoval. Před Novým Dvorem trasa zase začala stoupat na druhý (a poslední) pětistovkový vrch s názvem Přešov. V tomhle stoupání jsem v dálce zahlédl jedoucí traktor s valníkem. Na valníku jsem rozeznával postavy. Traktor jel stejným směrem co já, přesto jsem ho záhy začal dobíhat. Brzy mi zpozorovali i osoby na valníku a cosi pokřikovali. To mě nakoplo a traktor jsem lehce doběhnul. Za volantem seděl pantáta a na něm prcek a na valníku předpokládám další 4 děti od tak deseti do dvaceti let. Tak jsem je všechny pozdravil a zeptal se: Ňák to nejede co? a smál se. Celá rodinka z toho měla dokonalý vánoce.. Tak jsem jim zamával a pokračoval dál ve svým tempu. Brzo jsem je ztratil z dohledu.
Pak už jsem povětšinou běžel z kopce, krom krátkého prudšího stoupání ke kostelu ve Stupně. No bylo to lehce zbytečné, protože jsem to mohl střihnout po louce a krpálu bych se vyhnul, jak jsem o chvíli později zjistil. Neva. Běžel jsem dál. Kolem 13 km se dostavil pocit, že už to trvá nějak moc dlouho. Psychická krize. Už mi to nějak v hlavně nejelo. Domů sice ještě daleko, ale už jsem se vracel. Myšlenky že maraton taky nebude lehkej mi v tu chvíli vybičovaly a všechny negativní myšlenky jsem zahnal. 
Pak přišlo to největší maso. Dostal jsem se ke Korečnickýmu mlýnu a tudíž i k Berounce a nejnižšímu místu trasy. Takže to co jsem si pěkně seběhnul, jsem si zase musel vyběhnout nahoru. A tak na 15. kilometru začalo brutální stoupání a vydrželo až do 17. Tady to byl atak na morál. Ale moje odhodlání bylo mnohem větší. Tempo šneka bez slizu, smrt v očích, ale na kopec jsem to vydřel. Odměnou byl krásný výhled na blížící se černá mračna nad Plzní a silné poryvy větru. Asi budu muset máknout, abych nezmokl, říkal jsem si. 
Ale měl jsem to spíš víc z kopce než naopak, tak už jsem věděl, že to nějak doklepu. Ale postupně mi to přestávalo běžet i z kopce. Pohled na tempo 6:30 z kopečka mě rozesmutňoval, ale uběhnutá dvacítka naopak pěkně hřála na srdíčku. Domů už jsem to doklepal. 
Celkově nastoupaný výškový metry dosahují neuvěřitelné hodnoty 480. Unbelievable! Trochu jsem podcenil obuv. Myslel jsem si, že to bude spíš po tvrdším povrchu a tak jsem vytáhl Flity, ale množství bahna bylo větší než huge, tak jsem měl vzít i přes asfaltový úseky spíš Trailrocy. Přesto si Flity (překvapivě?!) poradily s dost slušným terénem.

No a dnes v neděli to byl jen volný výklus. Trochu mi bolely nohy, tak jsem to nechtěl moc přehánět. 162 m up. Jen triko a kraťasy. Paráda, svoboda! Akorát po třech km jsem začal mít hroznou žízeň. Tak jsem nakonec pozměnil předem promyšlenou trasu a vzal to ke studánce U Čůráčku, kde jsem svlažil svoje vyschlé hrdlo. Bylo to asi už jen kilák domu, ale hodně to bodlo.

Celkově týdenních 68 běžeckých kilometrů je na týden po půlmaratonu hodně dobrých. Ale maratonské datum se nezadržitelně blíží, tak je potřeba NĚCO naběhat :-D.

Žádné komentáře:

Okomentovat