neděle 12. května 2013

Prague International Marathon

Můj první maraton!!!! 

Setkání u koně před startem s lidmi z Dailymile bylo super, zbavilo mi nervozity a už jsem se jenom těšil a chtěl si to užít. 
Před maratonem u koně.
Pak ještě na záchod. A přendat podpůrné prostředky do kapsičky. A šlo se na start na Staromák. Poctivě jsem si vlezl do svýho Ečkovýho koridoru, byl jsem asi jedinej. Kolem mě samý H, G, K a podobně. No tak jo, tak to budou zase dostihy :-D Bylo devět a z repráků se rozezněla Vltava. Takže odstartováno. Za 4 minuty jsem došel k bráně. Rozeběhlo se to. Mačkám Garmina, jdeme na to. Teď už to chci doběhnout. 
Rozbíhá se to pomaleji. Ale to mi vůbec nevadí. Začít jsem chtěl opatrně a uvidíme jak to půjde dál. Až na třetím kilometru se dostávám na tempo pod 5 min na km. To je dobrý, ale nepřeháněj. Drž to, co nejdál to půjde. Běh po Karlově mostě si vyloženě užívám, to je bezva. Super počasí. Před Kalovým mostem a po něm potkávám Magdu s Denisou (DM). Fandí to je bezva! Při druhém setkání je vidím, mávám na ně, ale asi nic. To neva, ale Denisa myslím fotí, tak to by mohla bejt pěkná fotka. Někdy kolem 5-6 kilometru dobíhám Jíťu (DM) s doprovodem. Zdravíme se, bezva setkání na trati. Běžím svým tempem dál. 
Povětšinou asi předbíhám, ale snažím se to jít rozumně. Pak jsem omylem strčil do kolegyně - běžkyně. Omlouvám se, s tím, že to je hustý. Děsně jsem jí tím pobavil :-D. O chvíli dál se mi ptá nějaký Slovák na kolik běžím, odpovídám, že bych rád 3:30, ale uvidíme co přinese 30 kilometr. Nevěřícně kouká a rychle odpadá. Nevím přesně na kolikátém km to bylo, ale předbíhá mi Pavel F. (opět DM), měl hodně rychle našlápnuto. Ohlíží se, jestli to nejsem náhodou já - jsem :-D Zpomaluje a ptá se na tempo a časový manko po výstřelu. Je na něm vidět, že by chtěl běžet rychleji, než je moje tempo. Tak taky trochu přidávám, ale jsem za ním tak dva kroky. Chtěl jsem mu říct, ať běží, ale nějak jsem toho nebyl schopen, ale i tam se mi po chvíli trhne a za chvíli ho ztrácím v davu. 
Vracíme se Pařížskou na Staromák, diváci fandí. Zatím všechno ok, ale chleba se bude lámat až za dlouho.. Pravidelně občerstvuju. Trochu mi ale bolí břicho, tak si gel dávkuju jen troškách. Jinak vodu, ionťák, banán pak dávám jednou i rozinky. Dělá se solidní pařák. Testuju houbičky s vodou. Geniální, ale když si otírám ksicht, tak to dost nepříjemně škrábe, ale osvěžující efekt na jedničku. Jsme na Podolí a vidím dobře běžce proti. Hodně koukám, koho uvidím a poznám. Jo nakonec to klapne s Dušanem (DM). Pokřiknem na sebe. Bezva. 
Jsem v půlce. 1:46 pěknej čas na půlmaraton. 3 minuty za dubnovým výkonem. Jestli jsem to nerozběhl moc rychle?! Je tu obrátka. Jdu vyhlížet ty co jsou za mnou. Hlavně Jíťu. Nakonec jí zahlídnu u Podolské vodárny myslím. Je už bez vodiče. Křičím mávám, bez reakce. Škoda. Bude ještě příležitost na Smíchově. Před občestvovačkou vyndavám gel, odšroubuju víčko, které v mi zápětí mizí z ruky a padá na zem. Sakra. Tak ho holt do sebe natlačím celý. Je to hnus. Něco tam ale nechávám a zahazuji. Někde u Palačáku zase Denisa s Magdou. Fandí, to je super. Ale jsem schopnej jen zamávat. Mluvit jsem v tu chvíli nedokázal. Jdem na Smíchov. Je tu zase víc lidí a fandí. Začínám pociťovat nárůst únavy. 26. kilometr je poslední, který dávám pod 5 minut. Trasa je zase svedená v obou směrech proti sobě, tak koukám po Pavlovi a Dušanovi. Pavla vidím, chci zakřičet, ale pak si to nějak rozmýšlím. Běžím dál. Smíchovská otočka. Už se fakt těším do cíle. 
Postupně zpomaluji, ale snažím se to stále nějak držet. Je tu třicítka. Jdeme přes most k Divadlu. Zase hodně lidí. To je super. Dostávám se k Rudolfinu. 32. kilometr. Dál už leží země nepoznaná. Víc jsem zatím nikdy neběžel. Ale už jenom deset. No a pak to na mě přišlo. Dojal jsem se. :-D Šly mi slzy do očí. Co to je. Radost?, štěstí?, bolest? nevím. Je to hodně silný.. Fakt natahuju jak malej Jarda. Nebul ty vole. Nohy dál tuhnou a začínaj mi bolet plosky nohou. Nejhorší jsou kostky. Snažím se jim vyhýbat co to jen jde. Blíží se občerstvovačka na 35. vyndavám Magneslife - proti křečím. Nic na mě nejde, ale co kdyby. Čistě preventivně. Stejně už mi to asi prošlo. No to je hnus! Málem zvracím jako jeden běžec. Ale udržím to. Břicho trochu nadává a pobolívá. To musím vydržet. 
Pak vidím uličku roztleskávaček - kolikátý kilometr už přesně nevím. Děvčata mohutně podporují. To musím taky. Mávám, křičím, ruce na hlavou. Jsem happy. Nechápu proč většina běžců si to nedá taky. Pak přichází dnes podruhé Rohanské nábřeží. Vidím před sebou dvě sanitky přímo na trati. To ne. Chlapci záchranáři už připravený. Fakt je, že měli pár lidí na starosti. Jeden ležel v sanitce. Ach jo, to je hnus, je mi těch lidí líto. Už taky ale melu z posledního. Nohy tuhnou a bolej. Ale už to je fakt za pár. Blíží se 40. kilometr. Zahlídnu před sebou Dušana. Ne! Dyť ty jsi měl být předemnou! Dobíhám ho na občerstovačce. Ťukáme si iontákem. Prý má problémy s křečema. Vybízí mi ať běžím dál. Docela bych s nim rád zůstal, ale už to chci mít sobecky co nejdřív za sebou. Neochotně se rozbíhám. 
Poslední dva km. To se už doplahočím. No a pak jsem se začal dojímat podruhé. Nedovedu to popsat, chtělo se mi zase brečet, hrozně hluboký pocity. Nějak se z toho oklepávám, poslední kilometr - zrychluji. Předbíhám o sto šest. Prostě to běží. Zatáčka do Pařížský, poslední pětistovka. Lidi houstnou. Zpomaluji, užívám si to. Je to nezapomenutelný. Vychutnávám si ty pocity. Ostatní mohutně finišují, ale mě to jedno. Jsem taky z jinýho důvodu. Na pořadí nezáleží. 
Je tu euforický cíl. Zvedám ruce, mávám. Vbíhám do cíle. Mačkám konec. Ty kráso to je čas. Plácám si se dvěma pořadateli a najedou stojím proti Carlovi Capalbovi (hlavní šéf RunCzech). Podávám mu ruku a děkuju mu za krásný závod. Má radost, plácá mi po zádech. Bezva pocit. 
Pořád jdeme, odevzdávám čip, dostávám medaili a fotí mě. Nohy tuhý jako kráva. Nejdou mi pořádně zkrčit nohy - kolena. Uff byla to děsná dřina. Několikrát se zastavuju. Budu si muset sednout. Vybírám si místečko. Dávam si jabko. Je to super pocit sedět. Hned se mi dělá líp. Přichází Důša s Luckou a malým. Vyměňujeme si první dojmy.

Radost že jsem to uběhl nebo z toho že sedím?!
Po chvíli vstávám a jdeme do zázemí. Převlíct se, zavolat domů, že jsem to přežil. A hurá do pizzérky na jídlo a za ostatními z DM a mnoho dalšími, že se ani nevejdeme. Pěkný setkání! Děkuju všem za motivace v přípravě, před i za průběhu závodu a po doběhu!

Mezičasy:

Celkem tedy maraton za 3:42:06, což stačilo na 1517. místo celkově a 733 v mé kategorii. Tak a jdu odpočívat! Postupně sem dodám nějaké foto až bude..

9 komentářů:

  1. Gratulace! Molodec!! Super cas na prvomaraton, uplne libovy!!!
    Uzij si to! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Honzo! Kdybych nešel potom do pizzérky s Dailymilákama, tak bych se stavil za Váma u Rudolfina, abychom se mohli potkat naživo.. Tak někdy příště.. Ať to běhá!

      Vymazat
    2. Urcite..:)
      Ja zatim snad na podzim Stromovku.. Nevim, ale verim v to misto..:).. Tam se daji zlepsit osobaky..
      MSF! 12:)

      Vymazat
  2. Parádní výkon! Pravidelné tempo, nepřepálený začátek - prostě více než zkušeně zaběhnuté. Gratulace k prvnímu a hodně štěstí do dalších :-) Tvůj popis vystihuje moje pocity v některých částech trati. Vše se mi krásně vybavilo. Také jsem se bavil fanděním rostlekávačkám, dětem na minimaratonu, kapelám kolem trasy a také kamarádům, které jsem předbíhal :-)) MSF

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jo povedlo se to až neuvěřitelně. Jsem rád, že jsem ti to mohl připomenout :-D. Ale těch detailů a momentek je hrozně moc - třeba chlapi odbíhající čůrat hned, jak se vyskytne dobrý místo. Lidi koukající a fandící z oken (na Smíchově). Nervózní řidiči rozmlouvající se strážníky, že nutně musí projet..

      Vymazat
  3. Matěji, ještě jednou gratuluji k úžasnému času!! Příště doladíme ještě to fandění a fotky, jo? :-)) Denisa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Fotky vůbec nevadí a fandili jste výborně. A doufám, že příště poběžíš taky a povzbudíme se přímo na trati!

      Vymazat
  4. Dodatečně strašně moc gratuluji! Výborný výsledek a pěkně popsáno. To jsem ráda, že je někdo na tom s tím dojímáním se podobně :) Já u toho akorát přestávám dýchat, jak se mi sevře hrdlo a to je pak problém :))) Jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Jo to sevření hrdla na mě šlo taky, ale nějak jsem se zvládnul uklidnit! Děkuju za motivační příspěvky v přípravě!

      Vymazat