skoro samá voda

Týden č. 26 (24. - 30. 6. 2013)

Poslední červnový týden začal poněkud deštivě. Aby taky ne, když jsme se spolužákama domlouvali tak rok dopředu na tento termín, že pojedeme na vodu. Původně nás mělo jet víc, ale hlavní organizátor se zalekl předpovědi počasí a akci zrušil. Ale hrstka odvážných včetně mé maličkosti se nakonec rozhodla sjezd Vltavy přesto uskutečnit. Počasí znám lepší, ale bylo to moc super. Škoda, že jsme byli jen čtyři. 

Vyplouvali jsme v pondělí z Vyššího Brodu společně s docela velkým množstvím vodáků. Postupně však jejich množství dost ubývalo. Po 25 kilometrech jsme zakotvili v kempu Pískárny.

V úterý dopoledne docela silně pršelo a na nás přišla krize. Potupně to zabalíme? Pojedeme dál? Pojedeme jenom do Krumlova? Na déšť se nám tuze nechtělo, tak jsme hráli Bang! Po výborným obědě jsme už všechno viděli líp a nadějnějš, tak jsme se sbalili a vytáhli kotvy s tím, že určitě dojedeme do Krumlova a pak se uvidí. Vidělo se nakonec tak dobře, že jsme spluli 24 kilometrů až do Zlaté Koruny. U Zlatky jsme ještě zachránili Maďara Petera, kterej se s lodí zachytl v naplaveninách u pilíře mostu. Za záchranu nám koupil Becherovku a pokecali jsme o našem prezidentu a premiérovi - ostuda až za hranice.. V kempu nakonec stál jenom náš stan a zachránivší Peter byl poslední vodák, kterého jsme na Vltavě viděli.

Ve středu už jsme zcela sami dojeli 20 km do Boršova, kde jsme se rozloučili s loděmi. Pak jsme se přesunuli autobusem do Českých Budějovic, kde jsme výbornou akci zakončili v restauračním zařízení U Koně skvělým obědem.

Tři dny jsem neběhal, ale to vůbec nevadí, nemůžu jen pořád běhat.

Na běh došlo až ve čtvrtek. Naordinoval jsem si 10 kilometrů po lese. Bylo to super. Krásných 18° C, ale chvílemi mi bylo i trochu zima. To je zase nezvyk. Nohy by docela běžely, ale záda a ruce jsem měl docela ztuhlý.

Pátek - prvních 5 km jsem se docela snažil do toho šlapat, ale moc mi to nešlo, tak jsem ubral na intenzitě - tepovka klesla docela o dost a tempo zůstalo stejně pomalý a jen jsem si vyklusával. Potkal jsem srnce a tři veverky. Pak ještě dvě maminky s třema dětma, které křičely: "jé hele sportovec". Nejstarší klouček se mě vydal stíhat, ale po sto metrech to vzdal. Cestou dolů se mi zbláznil tepák - dával zcela neuvěřitelně vysoký hodnoty. Nakonec dole u koupaliště omladina u ohně začala na nějakého Tomáše křičet: "hele Tomáši běžec, doběhni ho". Po chvilce se za mnou ozval mohutný dusot, já se neohlížel, jen jsem si klusal to svoje, ale chlapec mě nedoběhl. Pak dusot přestal - já se otočil a údajný Tomáš se pěšky vracel. Dobře no. Asc 254 m.

Na sobotu jsem chtěl něco delšího, abych ještě kvalitnějš potrénoval na Vlastibořický půlmaraton, na který se hrozně těším, i když tam žádnej super čas moc neočekávám vzhledem k mému tréninku po maratonu. Volba trasy padla na oblíbenou Plzeňskou stezku podél Berounky. Snažil jsem se to běžet volně a nikam se nehnat a docela to šlo. Takhle to nad Berounkou vypadá:

Závěr této trasy je tradičně nepříjemnej, protože u Chrástu u kolejí se musí běžet po kraji pole. Měl jsem trochu obavy z bahna, které se však nepotvrdily. Ale obilí bylo už docela vzrostlé a k tomu se přidal bodlák, tak to docela štípalo. Taky mi to úplně rozvázalo tkaničky. No to neva, říkal jsem si, aspoň je mám pěkně umyté od bláta,když jsem si je po polním úseku zavazoval. Pak zaběhnu za zatáčku k potoku, bláto jak blázen a boty znova totálně zablácený..

Na neděli byl cíl jasný - dát minimálně 9 km, abych se překulil přes červnovou dvoustovku. A povedlo se! Potkal jsem u nás dva běžce - to je asi rekord, oba dva pozdravili, paráda. To jsem ani netušil, že se u nás takhle běhá.. Hned mi to pořádně zvedlo náladu. Když jsem pak vybíhal kopec k Čertovu kameni, tak ze začátku jsem začal zpomalovat. Řekl jsem si tak to ne kamaráde a pořádně jsem se do toho opřel, přidal na rychlosti. A jak to šlo. Líp než kdybych se tam pomalu drápal. Sice jsem měl na vršku trochu kyslíkovej dluh, ale pak to bylo z kopečka, takže jsem se brzo dodejchal. 

Dole u mostu u nás v obci, po mě koukali dvě slečny. Jedna z nich se mi ptá (tak trochu ze srandy) jestli prej nedám závod. Měla tam kolo, tak jsem myslel, že bude chtít jet na kole. I tak odpovím, že jo jasně, jdu do toho. Tak jsem to otočil. Slečna típla cígo, položila kolo. "Tak kam?" ptá se. "Tak třeba ke koupališti". "Dobře," načež tam nasadila hodně slušný tempo. Trochu jsem se jako lek, tý voe, ta se do toho vopřela. Ale přesto jsem si věřil. Šel jsem na to takticky, trochu jí nechal a pak prodloužil krok a vypálil. A rázem jí nechal za sebou. To jí odradilo tak, že to vzdala. Škoda že jsme závodili ani ne sto metrů :-( Měl jsem jí ještě trochu nechat. Ale dobrý, snaha se cení. Sportovně jsem ocenil výkon a radostně a spokojeně mazal domu na véču. Asc 222 m.

Celkový týdenní součet je hodně krásnej, ale když vezmu jenom běh, tak na 4 běžecké dny 48 kilometrů to docela jde. A když to vezmu i celkově za červen - 201 kilometrů za 19 výběhů a 18 dnů. Docela spokojenost na tu bídu. Ale tempo jsem nedělal žádný.