neděle 7. července 2013

Půlmaraton Okolo Vlasti

Půlmaraton Okolo Vlasti - 6. červenec 2013 - běžecká lahůdka z pera DailyMile

Z této krásné akce mám tolik dojmů, že ani nevím, jak začít. Dalo by se říct, že takováto akce by se dala s klidným svědomím zařadit do "důvodů" proč běhat, pro ty, kteří potřebují mít důvod..

Nejprve musím poděkovat Dušanovi z Dailymile za nápad a jeho výbornou realizaci. Bylo to setkání mimo jiné hlavně běžců z jedinečné sociální-běžecké sítě, kterých se sešlo opravdu hodně a bylo moc fajn se s nimi potkat pěkně naživo.

část DMáků
Cestou do malebné vísky Vlastibořice dokonce sprchlo, ale byl jsem si docela jistej, že to atmosféru ani závod nijak neovlivní a nakonec se parádně projasnila obloha. Startovalo se u koupaliště skoro přesně v 15:00, ale nejprve museli být všichni řádně odškrtnuti na startovní listině.


Po startu se tradičně vypálilo a já si nedal pozor. Na hodinky jsem radši nekoukal, ale věděl jsem, že to je stejně moc rychlý. Zpětně podle záznamu jsem měl tempo i pod 4 minutami na kilometr, což je pro mně už zatraceně rychle. Třetí kilometr už byl pak docela krizový a tempo spadlo o víc jak minutu a půl. Někde tady mi doběhla Anna - první žena, tak jsem se jí chvíli snažil držet, ale moc mi to nešlo, tak jsem postupně zaostával a hledal síly po přepáleným startu. Trasa tady vedla i dost přes louky, tak to bylo moc krásný - ostatně jako zbytek.

Těsně před Sychrovem jsem prvně potkal Advida, který fotil a povzbuzoval.. V Sychrově mě povzbudili i dvě dámy cyklistky sedící na lavičce, ale na tempu to nebylo vůbec znát.. Už jsem se těšil na občerstvovačku na pátém. Těsně před ní, mě doběhl veterán mohutně povzbuzován svým kamarádem cyklistou. Tomu říkám dopink. Hned po zastávce mě doběhla Eva - druhá žena, tak jsme si na seznámení potřásli rukama a já jsem si řekl, že se jí zkusim držet. A docela se dařilo, hned jsem chytil rytmus a vydali jsme se stíhat veterána. Cesta byla docela z kopce, tak jsme to docela slušně rozběhli. Sám bych asi do toho tolik nešlapal, ale chtěl jsem si udržet milou společnost.

Pod kopečkem u železniční tratě jsme dotáhli veterána s doprovodem, který v kopci poznamenal: "to jsi se chyt tý mladý pani co?!" No jediný co jsem měl byl v hlavě byl ten kopeček a jak ho co nejrychlejš zdolat, takže moje odpověď zněla: "fuj, to je hnus." Na kopečku cyklista Evu a veterána navedl doprava, ale ještě že jsem měl drobnou ztrátu, tak jsem si všiml cedulky ukazující doleva na lávku přes trať. Tak jsem na ně zahoukal, aby se vrátili. Naštěstí zaběhli jen pár metrů. Ale na občerstvovačku jsem přibíhal jako první. Dal jsem hroznovej cukr a dva kelímky vody a razil dál. Následoval krásnej terénní seběh, a jelikož to mám rád, tak jsem to tam pěkně rozbalil a pádil dolů. Fakt paráda, to mi baví. Jenže pak přišla rovinka a mě se začalo běžet nějak hůř a špatně se mi drželo tempo naší skupinky a postupně jsem odpadával.

Tak po kilometru mi utekly tak, že jsem je ani neviděl před sebou. Když jsem se otočil, nikdo za mnou. Dobře no. Jenže mi postupně začalo čím dál tím víc bolet břicho a trochu záda a nemohl jsem se pořádně zhluboka nadechnout. Moje fazóna padala a už mi bylo jasný, že čas nebude moc dobrej, ale nevzdával jsem to a hlavně jsem se kochal a snažil se si to užívat. Pak už byl najednou patnáctý km a občerstvení. Holčička mi podává rovnou dva kelímky vody. Dám si jen lok, dva a zbytek si leju na hlavu. Jé to je paráda, to mi docela nakopává. A to je dobře, protože přichází hodně pěkný stoupání. Na konci první třetiny na kládách sedí Advid a povzbuzuje.


Prý běžím pěkně a tady už prej většina chodí. Moc mu sice nevěřím, ale pomáhá to. Za chvíli dobíhám organizátora, který vede kolo. Ptám se ho, jestli je tohle ten největší kopec, co nás dneska čeká. Odpovídá, že jsem tak v půlce. Uff.. Chvíli ještě snažím běžet, ale už se fakt šourám. Tak radši přejdu do chůze. Před Sedlíšťkama (a koncem kopce) docházím mladý pár cyklistů - vedou. Povzbuzují, že už bude konec. A pak už z kopce. Musel jsem vypadat dost vyřízeně, protože slečna/paní mi ochotně nabízí vodu - že jí mají dost. S díky odmítám, takhle do kopce bych se utopil. Zase to rozbíhám, jde to ztuha, ale jde. Vodojem a konec stoupání - hurá. Ale stahují mě dva běžci. Nezrychluju, není z čeho. Za chvíli mohutný dusot. Jsem dotažen. První mi jen pozdraví, ten druhý se dává do řeči. Chválí mi INOV8, že se mu moje 232 moc líbí, že je chtěl taky, ale necítí se na nulovej drop. Chvíli povídáme o botkách, ale chtěl by rychlejc, tak jsem mu mávnul ať jde.

Po chvíli mi dobíhá třetí žena. Hrozně nadšená, radostná paní. To bylo super. Fakt mi povzbuzovala. To bylo bezva. Zase jsem se vyhecoval, abych se jí chytil. Povídáme.. A hle utajená občerstvovačka na 18. Bezva, míchám kelímek koly a kelímkem vody. To by na to břicho mohlo pomoct.. Zdá se že jo a to mi povzbudí. Dál běžíme spolu. Probíháme osadou za mohutného štěkotu psů, paní se evidentně bojí, ale psiska jsou uvázaný. Takže pohoda. Následuje kopeček, není to nejrychlejší, ale ještě to jde. Držím se. Pak to je kousek z kopce zase pěkně po nezpevněný cestičce - to mi jde, trochu přidávám. Jenže pak přijde závěrečný stoupáníčko do Vlastibořic. Na to už nemám, postupně zpomaluju, běžím, no spíš se zase šourám. Na to není morál i když jsou to fakt poslední stovky metrů. Zatáčka, travička, cesta vede dolů, cíl.. Jo hurá mám to za sebou. V průběhu jsem se modlil k času pod dvě hodiny a nakonec se to povedlo: 1:58..

Chvíle odpočinku, protažení, dobíhají další, endorfiny tělo pumpuje ve velkým. Povídáme, rozebíráme závod, gratulujeme si navzájem. Všude samá radost. To je krásný.


Tak nějak rovnou začíná afterparty: pivka, klobásky, grilovaná kýta, uzená slanina, prostě paráda.


Naprosto super závod, rodinná atmosféra... Např ráno je nám nabídnuta domácí jahodová šťáva, domácí chléb, šunka, rajčátka a spousta dalšího...

ranní pohoda

Abych to shrnul, nejlepší běžecká akce, na které jsem byl a skvělý mítink lidí z Dailymile!

Moje foto z vyhlašování zde. Jinak jsem použil foto Jitky a Davida!

2 komentáře:

  1. Nelze než souhlasit s každým slovem a ještě jednou gratuluji. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Super výkon! Ani jsem nezaznamenala, že ses takhle mořil - o to víc se to počítá!!

    OdpovědětVymazat