sobota 12. ledna 2013

2012 je mrtev, ať žije 2013

Silvestra prakticky neslavím, předsevzetí si také nedávám, ale přesto mi konec roku trochu nutí rekapitulovat, čeho jsem dosáhnul za těch 365 dní, co se povedlo, co naopak. To vše z jednoho prostého důvodu - abych mohl na sobě jako člověku dál pracovat, vyvýjet se a snad se taky poučit ze svých chyb. Všechno to zní trochu jako klišé, ale já tím žiju.

Za ten běžecký rok, ve kterém jsem dělal vlastně "první" běžecké krůčky vůbec, se toho událo mraky. Vyběhnul jsem sice v r. 2011 (více zde), ale to, že jsem u toho vydržel považuju za jeden z největších úspěchů dvacet dvanáctky. Mezi ty patří samozřejmě úspěšné zdolání půlmaratonské vzdálenosti. Což se mi povedlo hnedle dvakrát - v březnu a říjnu. Březen se naprosto povedl. Na říjnový půlmaraton jsem si věřil mnohem víc - až nekriticky navzdory odběhaným kilometrům. Ale jsem běžec začátečník a ten odhad i kvalitnější trénink mi chyběl. Říjnové tří minutové zlepšení, bylo tedy hodně daleko za prvotním očekáváním (jak se blížil datum závodu, začal jsem býti více realistický).

Ale celkově vzato jsem spokojen a musím být. Dát půlmaraton po 3 měsících od&nbps;naprostého začátku běhání, je slušnej počin. A bylo to také díky podpoře kamarádů, kteří mi fandili, ba dokonce mi onoho památného dne sledovali online na webu. Popravdě jsem to ani v takové míře nečekal. A patří jim za to velký dík!!!

Dále jsem se zúčastnil i dvou silničních závodů na 10 km. Konkrétně Mattoni Grand Prix v Praze a Běchovic. Na prvně jmenovaném závodu jsem si de facto etabloval základní čas ("osobák") na desítku. A o měsíc později ho v Běchovicích vylepšil. Přesto ten čas k chlubení moc není a cílem do 2013 ho rapidně vylepšit.

Nutné je ještě doplnit endorfinovou nálož po Run-Up v Plzni, kdy jsem si v srpnu vyběhnul pěknou řádku schochů na jednu z nejvyšších budov v mém rodném městě. Přibližně 3 hodiny po závodě, jsem pak zažil docela extázi endorfinů, žel jsem v tu chvíli seděl za volantem a měl jsem plné ruce práce, abych nenaboural. Ale taková čistá radost byla hustomrtěkrutá.

Zbývá zmínit ještě dva krosy - Geofyzikální běh v Kunratickém lese v Praze a Silvestrovský běh Borským parkem v Plzni, kterým jsem završil uplynulý rok.

V závěru roku jsem začal brát svoje běhání vážněji než tomu bylo do té doby. Sám jsem vlastně zvědav co z toho bude. Cílů a motivací je spoustu i pro konkrétní výkony. Shrnul bych to, ale do jedné věty - chci zjistit, čeho všecho jsem ještě schopen dosáhnout. Konkrétní cíle se tu dočtete, tak jak budou postupně přicházet.


V roce 2012 jsem celkem uběhnul za 155 běhů stihnul odběhnout 1 169 kilometrů za 129 hodin. Nejméně jsem toho naběhal v dubnu - necelých 38 kilometrů. Naopak nejvíc jsem naběhal v listopadu - 193 kilometrů.

Žádné komentáře:

Okomentovat