Týden č. 3 - 14. - 20. 1. 2013
Tento běžecký týden začal po nějaké době zase v tělocvičně. Už pár dnů jsem byl nějakej ztuhlej od toho sezení u učení a začaly se mi ozývat záda - konkrétně bedra, která jsem loni touto dobou rehabilitoval. Faktem je, že loni to bylo mnohem horší, když mi to donutilo jít k doktoru. Ale pak se to výrazně zlepšilo myslím i díky běhání, když se mi pozvolně začalo měnit postavení zad. Už jsem se objednal na příští pondělí na masáž, tak se už těším. To bude správný relax a regenerace a uleví zádům. Zpátky k tělocvičně. Trénink probíhal docela obdobně jako v minulých týdnech, ale vždycky jsou nějaký vylepšení, změny, aby člověk neustrnul. Teď to byly úseky běžecké abecedy, které jsme dělali klasicky dopředu, ale i dozadu a bokem. A bokem to je makačka. Stále tu abecedu nedělám úplně zcela správně. Ale to chce cvičit, cvičit, cvičit.
V úterý jsem odpočíval, i když plán říkal něco jiného. Byl jsem celej nějakej rozlámanej a bolavej. V tu chvíli jsem si ještě myslel, že si to ještě v týdnu doběhám.
Středeční večer už však byl běžecký. Byly ideální podmínky. A hlava i tělo pohyb potřebovaly. Všude sněhu napadáno přiměřeně. Teplota lehce pod nulou, žádný velký mráz. Bahno schované a ztuhlé. Tudíž ho není možné mít v botách, na elasťácích a bundě, tak není nutné bezprostředně po doběhu prát. Navíc jsem i u nás v Dýšině prakticky nepotřeboval čelovku, protože díky sněhu a nízké oblačnosti jsem viděl jak ve dne díky Plzni vzdálené tak 12 kilometrů. Ani v lese jsem nemusel nutně svítit. Pocit to byl hrozně osvobozující. A já jsem si to užíval a kochal se, protože příroda měla zase jiná kouzla, než na která je člověk zvyklý za dne, či za svitu čelovky. Škoda jen, že tenhle efekt je způsobený světelným znečištěním, což je věc, kvůli které my astronomové bojujeme.
Mimochodem mám nejspíš první zájemce do Kokotského běžeckého kroužku. Neboť jsem v lese potkal dvojici mladších srnek, které se ke mě na chvíli přidaly. Já jsem běžel po cestě a ony mou rychlostí lesem. Moc toho nenakecaly, ale chápu, že to bylo poprvé a že byly plaché a možná se styděly. Ani já jsem moc nevěděl na co zavést řeč. Po chvíli laškovně poskočily a utíkaly jiným směrem. Tak jsem jim zamával na cestu. Doufám, že se jim to líbilo a dají vědět dalším, ať se nás sejde příště víc.
Bohužel večer po doběhu mě začaly trápit střevní obtíže, tak jsem měl přerušovaný spánek a i následný čtvrteční program. V plánu jsem měl rychlé tempové běhy, ale zejména dopoledne jsem byl vůbec rád, že jsem byl rád. Tak jsem se rozhodl radši neběhat a místo toho jsem šel jen na procházku se psem, abych měl aspoň nějaký pohyb.
V pátek jsem se konečně dočkal a vyrazil jsem na běžky. Měl jsem nějaké jednání cca 25 kilometrů od Železné Rudy, tak jsem si rovnou naplánoval i výlet na běžky. Měl jsem trochu obavu z množství napadnutého sněhu, ale jak cesty, tak stopy byly v pohodně. Auto jsem nechal na Gerlově Huťi a vyrazil směrem na jezero Laka přes Novou a Starou Hůrku. Až na Laka jsem nedojel, protože jsem byl trochu na pochybách, co svedu na běžkách, na kterých jsem stál naposled před rokem. Tak jsem na rozcestí Plavební kanál místo na Laka uhnul na Popelní domky, které jsou asi 1.5 km od Gerlovy Huťě. Tenhle úsel cesty byl nejkrásnější a nejlépe upravený. Bodeď by ne, když jsem byl první, kdo stopou projížděl. Poznal jsem to tak, že jsem neviděl stopy od hůlek. Jediné co se mi na tomhle úseku nelíbilo bylo to, že byl cca 3 km v kuse do kopce a přibližně stejnou vzdálenost jenom z kopce. Výběh kopce mi vůbec nevadil, ale pak když mi to jelo samo z kopce jsem zase pěkně vychladl, což nebylo nikterak příjemné. Ke Gerlovce jsem však dorazil nepříliš unaven a domů se mi moc ještě nechtělo. Tak jsem přešel silnici a přidal vyrazil na Nový Brunst, kde jsem to otočil a vracel se stejnou cestou zpátky. Přidal jsem si tedy navíc nějakých 5 kilometrů, takže na to Laka jsem klidně mohl dojet. Po zaplacení parkovného jsem obdržel výborný čaj "zdarma" s nějakým hrozně dobrým sirupem, pokecal s obsluhou a vyrazil směrem dom.
Info o trase zde.
V průběhu sobotního odpoledne jsem těžce zvažoval, zda se vydám u nás na běžky na golfové hřiště, kde se již objevily stopy nebo jestli se vydám konečně běhat. Nakonec jsem se rozhodl pro běh po oblíbené trase kolem Ejpovického jezera. Množství sněhu je dostatečné na to, aby činilo běh těžším a náročnějším. O nějakých rychlejších úsecích či tempovém běhu nemohla být ani řeč. Faktem je, že jsem byl trochu unavený po běžkách - hlavně stehna a tricepsy, ale běh jsem si naprosto užíval. Venku bylo spoustu lidí a bylo super, že jsme se zdravili. Dokonce se mi povedl husarský kousek, když jsem doběhnul a posléze i předběhnul paní na běžkách. Měl jsem na jazyku vtipný komentář, ale když jsem zaznamenal, že poté, co jsem jí předběhl, nejspíš kvůli šoku zastavila, tak radši jsem držel jazyk za zuby. Holt kdo maže ten jede. Ale bylo vidět, že lidi jak jsou venku a hýbou se, jsou hned veselejší a povídavější. Neboť jsem pak v závěru potkal bývalou starostku, která mi snad nikdy ani nepozdravila, vracející se s holemi z vycházky po mém veselém pozdravu opětovala svým a dokonce se zeptala, kolik jsem dneska uběhnul. Že už bych začal být natolik známým svým pobíháním?! No jsme přece vesnice..
Na závěr týdne jsem vyběhnul na kratší trasu zato s pěkným táhlým stoupáním na začátku. Díky sněhu a hrbolatému zmrzlému blátu to bylo o to náročnější. Poté co jsem se vydrápal nahoru, užíval jsem si běhu po stopách lesní zvěře v hlubokém sněhu na lesních cestičkách. Z dálky jsem viděl dvě srnky, tak jsem se hned těšil, že na mě počkají a proběhneme se společně, ale byl jsem záhy zpozorován. Ukázaly mi sněhově bílý zadek a více jsem je neviděl. Žádné rychlé tempo jsem neměl ani z kopce, tak jsem se spíš kochal. Poslední zbytky sil jsem ztratil, když jsem se vracel přes zasněžené golfové hřiště.
Jak shrnout tento týden? Byl v relativně odpočinkový - zvláště díky dvoum volným dnům a drobným zdravotním obtížím. Takže jsem se mohl zbavit jedné bolístky na lýtku. Na druhou stranu mi hlavně mrzí, že jsem si neodběhnul tempový běh, který jsem měl v plánu na čtvrtek, protože rychlostní a tempový běhy teď moc nepůjdou - musel bych jedině na silnice, což se mi moc nechce. Jako obrovský plus týdne beru to, že jsem se konečně v letošní zimě dostal na běžky a něco si objel v docela svižném tempu, kterého jsem v minulých letech ani nebyl schopen a i technika běhu byla lepší, ale mám co zlepšovat. Faktem je že byl vlastně asi po páté na běžkách vůbec. Celkem jsem tedy za týden naběhal slabých 24 kilometrů plus necelých 20 km na běžkách.
V pátek jsem se konečně dočkal a vyrazil jsem na běžky. Měl jsem nějaké jednání cca 25 kilometrů od Železné Rudy, tak jsem si rovnou naplánoval i výlet na běžky. Měl jsem trochu obavu z množství napadnutého sněhu, ale jak cesty, tak stopy byly v pohodně. Auto jsem nechal na Gerlově Huťi a vyrazil směrem na jezero Laka přes Novou a Starou Hůrku. Až na Laka jsem nedojel, protože jsem byl trochu na pochybách, co svedu na běžkách, na kterých jsem stál naposled před rokem. Tak jsem na rozcestí Plavební kanál místo na Laka uhnul na Popelní domky, které jsou asi 1.5 km od Gerlovy Huťě. Tenhle úsel cesty byl nejkrásnější a nejlépe upravený. Bodeď by ne, když jsem byl první, kdo stopou projížděl. Poznal jsem to tak, že jsem neviděl stopy od hůlek. Jediné co se mi na tomhle úseku nelíbilo bylo to, že byl cca 3 km v kuse do kopce a přibližně stejnou vzdálenost jenom z kopce. Výběh kopce mi vůbec nevadil, ale pak když mi to jelo samo z kopce jsem zase pěkně vychladl, což nebylo nikterak příjemné. Ke Gerlovce jsem však dorazil nepříliš unaven a domů se mi moc ještě nechtělo. Tak jsem přešel silnici a přidal vyrazil na Nový Brunst, kde jsem to otočil a vracel se stejnou cestou zpátky. Přidal jsem si tedy navíc nějakých 5 kilometrů, takže na to Laka jsem klidně mohl dojet. Po zaplacení parkovného jsem obdržel výborný čaj "zdarma" s nějakým hrozně dobrým sirupem, pokecal s obsluhou a vyrazil směrem dom.
Info o trase zde.
V průběhu sobotního odpoledne jsem těžce zvažoval, zda se vydám u nás na běžky na golfové hřiště, kde se již objevily stopy nebo jestli se vydám konečně běhat. Nakonec jsem se rozhodl pro běh po oblíbené trase kolem Ejpovického jezera. Množství sněhu je dostatečné na to, aby činilo běh těžším a náročnějším. O nějakých rychlejších úsecích či tempovém běhu nemohla být ani řeč. Faktem je, že jsem byl trochu unavený po běžkách - hlavně stehna a tricepsy, ale běh jsem si naprosto užíval. Venku bylo spoustu lidí a bylo super, že jsme se zdravili. Dokonce se mi povedl husarský kousek, když jsem doběhnul a posléze i předběhnul paní na běžkách. Měl jsem na jazyku vtipný komentář, ale když jsem zaznamenal, že poté, co jsem jí předběhl, nejspíš kvůli šoku zastavila, tak radši jsem držel jazyk za zuby. Holt kdo maže ten jede. Ale bylo vidět, že lidi jak jsou venku a hýbou se, jsou hned veselejší a povídavější. Neboť jsem pak v závěru potkal bývalou starostku, která mi snad nikdy ani nepozdravila, vracející se s holemi z vycházky po mém veselém pozdravu opětovala svým a dokonce se zeptala, kolik jsem dneska uběhnul. Že už bych začal být natolik známým svým pobíháním?! No jsme přece vesnice..
Na závěr týdne jsem vyběhnul na kratší trasu zato s pěkným táhlým stoupáním na začátku. Díky sněhu a hrbolatému zmrzlému blátu to bylo o to náročnější. Poté co jsem se vydrápal nahoru, užíval jsem si běhu po stopách lesní zvěře v hlubokém sněhu na lesních cestičkách. Z dálky jsem viděl dvě srnky, tak jsem se hned těšil, že na mě počkají a proběhneme se společně, ale byl jsem záhy zpozorován. Ukázaly mi sněhově bílý zadek a více jsem je neviděl. Žádné rychlé tempo jsem neměl ani z kopce, tak jsem se spíš kochal. Poslední zbytky sil jsem ztratil, když jsem se vracel přes zasněžené golfové hřiště.
Jak shrnout tento týden? Byl v relativně odpočinkový - zvláště díky dvoum volným dnům a drobným zdravotním obtížím. Takže jsem se mohl zbavit jedné bolístky na lýtku. Na druhou stranu mi hlavně mrzí, že jsem si neodběhnul tempový běh, který jsem měl v plánu na čtvrtek, protože rychlostní a tempový běhy teď moc nepůjdou - musel bych jedině na silnice, což se mi moc nechce. Jako obrovský plus týdne beru to, že jsem se konečně v letošní zimě dostal na běžky a něco si objel v docela svižném tempu, kterého jsem v minulých letech ani nebyl schopen a i technika běhu byla lepší, ale mám co zlepšovat. Faktem je že byl vlastně asi po páté na běžkách vůbec. Celkem jsem tedy za týden naběhal slabých 24 kilometrů plus necelých 20 km na běžkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat