Tréninkový týden č. 50 - 10. - 16. 12. 2012
Start do běžeckého týdne byl opět v tělocvičně v Růžovce. Pro mimo plzeňské navysvětlenou - jedná o základní školu (a její tělocvičnu), která je nabarvená na růžovo odnepaměti. A od té doby se jí říká Růžovka. Hned vedle je uplně stejná škola. A tu už ale soudruzi neopatřili nátěrem, tak je jen v decentní betonové šedi a překvapivě se jí říká Šedivka.
Byl to předposlední letošní pondělní trénink v tělocvičně. Skladba tréninku byla vlastně stejná jako předminulý týden (48.). Pořádně jsem si však uvědomil, jak mi tyhle pondělky hrozně baví a jaký mají smysl. Jsou to cvičení na zlepšení běžeckého stylu, běžecké rychlosti. Trénování správné techniky odrazu. Posilování. Fakt to dává smysl. Na závěr jsme si ještě zahráli basket, který mi jde ještě míň než fotbal, ale o tom jsem v té chvíli vůbec nepřemýšlel a užíval si hru a soupeření. Po tělocvičně jsem šel do sauny regenerovat. Tentokrát byl ochlazovací bazének opravdu ledový. Plovoucí teploměr ukazoval cca 3° C. Což už nebylo ale vůbec příjemný, tak jsem se pořádně otužoval. Naštěstí tam bylo poměrně dost lidí, tak jsme ho společným úsilím ohřáli, tak už to při druhé a třetí fázi nebylo tak děsný.
Před úterkem jsem se těšil na osobáček na desítku podle rozpisu v tréninkovém plánu, ale nakonec se o málo nepodařil. Plán byl následující: souvislý tempový běh 2 krát 5 km o tepovce 160-165. Tedy už v tempu, které atakuje mé mizerné maximum z Běchovic. S čím jsem tak trochu hodně nepočítal byl sníh. Respektive 15 - 20 centimetrů více či méně promrzlého prašanu. Každým krokem jsem se minimálně po kotníky zabořil až na zamrzlé křupající louže a bahenní nerovnosti. A jen jsem to rval. Krev, pot a slzy. Venku bylo hrozně krásné, sníh paráda, hrozně jsem se těšil až v něm budu moct běhat. Ale snažit se to udržet na nějakém stabilním rychlejším tempu, byla dřina.
Objevil jsem zajímavou věc, která je hodna dalšího vyzkoušení. Najděte si místo - ideálně louku nebo jako v mém případě golfové hřiště. Vyberte si takové, které je zcela zasněžené a nic ze sněhu nekouká. A pak se do tohoto prostoru rozběhněte a vnímejte akorát zem. Ztratíte naprosto pojem o prostoru, rychlosti pohybu, členitosti terénu, malých kopečcích a prohlubních. Bombovej zážitek a zároveň hrozně zvláštní.
Ve středu opět volno a přesun do Prahy.
Den na to, jsem si dal souvislý běh kolem 10 km podél Vltavy. Tentokrát kupodivu na počet vyhráli cyklisté (3 : mě). Když jsem probíhal podchodem za Baranďákem, tak mi nějaký pán něco povídal nebo si možná povídal něco pro sebe. Bohužel jsem mu nerozumněl a nespolečensky jsem se nezastavoval ani nepromlouval. Ale spíš mi přišlo, že se mu nelíbilo, že běžím. O nějakou dobu později jsem u televize (Kavčí Hory) potkal opět pána, který hledal Štěpánovi (možná někoho jiného ale teď už asi není podstatné). Na to jsem již reagoval mluvením, ne však zpomalením běhu. Takže odpověď pánovi musela vlivem Dopplerova efektu přijít asi takováto: "Nevíííííííííííííííííííím".
V pátek jsem se po celodenním maratonu přednášek (tento semestr ale i letos - kalendářně - naposled) přesunul opět dom. A ihned šel běhat. To taky aby si rodiče postupně zvykali, že jsem doma. Na programu byl cyklus tempových běhů na 1 km. Když to sečtu - tak celkem šestkrát. Předtím ale abeceda. První byl nejpomalejší, poslední nejrychlejší. Tak by to asi mělo být. U toho prvního se mi nějak nedařilo se rychleji rozběhnout - ale to bylo hlubším sněhem a v tom mi tempově moc nejde. Ale pak jsem se dostal a uježděný sníh a tam už jsem dosahoval časů pěkně kolem 5:05 na km. Poslední úsek byl za 4:55. Ale byl asi taky nejvíc z kopce.
Sobota byla uklouzaná. Ledovka místama byla velmi slušná, takže ani krosové boty neměly nárok. Takže je nakonec trochu spodivem, že jsem se při běhu poroučel k zemi jen jednou, ale za to velmi stylově. Běh byl nejdelší z celého týdne a byl formou fartleku. Ale zejmána v první půlce to byl spíš boj udržet se na nohou. Pak už jsem byl v lese na cestičkách a bez ledovky. Tak jsem do toho šlápnul a v závěru už byl docela unavený.
Večer jsme pak měli na hvězdárně tradiční vánoční besídku, na kterou bylo docela sranda se dostat. Do Plzně jsem jel autem, to bylo překvapivě v pohodě, ale sotva jsem vystoupil z auta a jal se normálně zavřít dveře, nohy se mi samovolně vydaly směrem opačným a hnedle jsem seděl (promiňte mi to slovo) na prdeli. To vám byla rychlost. Naštěstí hýždové tlumení zafungovalo a pád byl beznásledků, ale byla to šlupa. Na besídce šlo mimo jiné také o pořádné jídlo - viz fotka níže z příprav. Z besídky jsem se vrátil až kolem půl druhé ráno. Pak jsem ale spal výborně a odpočnul na neděli.
V neděli přišlo solidní oteplení na cca 7° C, takže jsem výběhnul ve mikině a vestě a bylo to akorát. Horší byla ta spousta vody všude. Tak jsem pochopil smysl bot s gore či jinou membránou a celý běh jsem po nich toužil. Vody jsem měl v botách plno, horší ale bylo, že se neustále vyměnovala, a tak jsem moc neměl šanci si tu vodu trochu přihřát, takže to pěkně chladilo. Ale s tím běžec v terénu počítá a nic ho nerozhází. Takže myšlenky na otočení se a vrácení se vůbec nepadly. Nakonec jsem dal 8 kilometrů souvislým tempem.
Celková týdenní běžecká kilometráž tedy dosáhla 46.5 km, což je o 15 víc než v minulém týdnu.
Objevil jsem zajímavou věc, která je hodna dalšího vyzkoušení. Najděte si místo - ideálně louku nebo jako v mém případě golfové hřiště. Vyberte si takové, které je zcela zasněžené a nic ze sněhu nekouká. A pak se do tohoto prostoru rozběhněte a vnímejte akorát zem. Ztratíte naprosto pojem o prostoru, rychlosti pohybu, členitosti terénu, malých kopečcích a prohlubních. Bombovej zážitek a zároveň hrozně zvláštní.
Ve středu opět volno a přesun do Prahy.
Den na to, jsem si dal souvislý běh kolem 10 km podél Vltavy. Tentokrát kupodivu na počet vyhráli cyklisté (3 : mě). Když jsem probíhal podchodem za Baranďákem, tak mi nějaký pán něco povídal nebo si možná povídal něco pro sebe. Bohužel jsem mu nerozumněl a nespolečensky jsem se nezastavoval ani nepromlouval. Ale spíš mi přišlo, že se mu nelíbilo, že běžím. O nějakou dobu později jsem u televize (Kavčí Hory) potkal opět pána, který hledal Štěpánovi (možná někoho jiného ale teď už asi není podstatné). Na to jsem již reagoval mluvením, ne však zpomalením běhu. Takže odpověď pánovi musela vlivem Dopplerova efektu přijít asi takováto: "Nevíííííííííííííííííííím".
V pátek jsem se po celodenním maratonu přednášek (tento semestr ale i letos - kalendářně - naposled) přesunul opět dom. A ihned šel běhat. To taky aby si rodiče postupně zvykali, že jsem doma. Na programu byl cyklus tempových běhů na 1 km. Když to sečtu - tak celkem šestkrát. Předtím ale abeceda. První byl nejpomalejší, poslední nejrychlejší. Tak by to asi mělo být. U toho prvního se mi nějak nedařilo se rychleji rozběhnout - ale to bylo hlubším sněhem a v tom mi tempově moc nejde. Ale pak jsem se dostal a uježděný sníh a tam už jsem dosahoval časů pěkně kolem 5:05 na km. Poslední úsek byl za 4:55. Ale byl asi taky nejvíc z kopce.
Sobota byla uklouzaná. Ledovka místama byla velmi slušná, takže ani krosové boty neměly nárok. Takže je nakonec trochu spodivem, že jsem se při běhu poroučel k zemi jen jednou, ale za to velmi stylově. Běh byl nejdelší z celého týdne a byl formou fartleku. Ale zejmána v první půlce to byl spíš boj udržet se na nohou. Pak už jsem byl v lese na cestičkách a bez ledovky. Tak jsem do toho šlápnul a v závěru už byl docela unavený.
Večer jsme pak měli na hvězdárně tradiční vánoční besídku, na kterou bylo docela sranda se dostat. Do Plzně jsem jel autem, to bylo překvapivě v pohodě, ale sotva jsem vystoupil z auta a jal se normálně zavřít dveře, nohy se mi samovolně vydaly směrem opačným a hnedle jsem seděl (promiňte mi to slovo) na prdeli. To vám byla rychlost. Naštěstí hýždové tlumení zafungovalo a pád byl beznásledků, ale byla to šlupa. Na besídce šlo mimo jiné také o pořádné jídlo - viz fotka níže z příprav. Z besídky jsem se vrátil až kolem půl druhé ráno. Pak jsem ale spal výborně a odpočnul na neděli.
V neděli přišlo solidní oteplení na cca 7° C, takže jsem výběhnul ve mikině a vestě a bylo to akorát. Horší byla ta spousta vody všude. Tak jsem pochopil smysl bot s gore či jinou membránou a celý běh jsem po nich toužil. Vody jsem měl v botách plno, horší ale bylo, že se neustále vyměnovala, a tak jsem moc neměl šanci si tu vodu trochu přihřát, takže to pěkně chladilo. Ale s tím běžec v terénu počítá a nic ho nerozhází. Takže myšlenky na otočení se a vrácení se vůbec nepadly. Nakonec jsem dal 8 kilometrů souvislým tempem.
Celková týdenní běžecká kilometráž tedy dosáhla 46.5 km, což je o 15 víc než v minulém týdnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat