Tréninkový týden č. 51 - 17. - 23. 12. 2012
Týden začíná v našich krajinách pondělím a pondělí odpoledne trávím v tělocvičně. Skladba tréninku byla následující: rozběh, protažení, běžecká abeceda a rovinky. Následovaly tři letmé rovinky protisměrné a ve třech opakováních. To se pak jeden docela zapotil. Pak bylo deset polohových startů na povel - pozvolně se začínám zlepšovat, ale moje přesvědčení, že na desítce a půlmaratonu rychlý start nepotřebuju, tu stále je. Pak jsem si 150 krát snožmo zaskákal - dopředu, dozadu a na obě strany. Poté byla jen jedna série odrazů - levá, pravá, střídavě, žabáky a metkalfy. Pak přišlo na řadu 5 různých hodů s medíkem. Každý hod samozřejmě opakovat šeskrát. A pak ještě na posilování různými cviky s medíkem v celkovém součtu jedno sto. No a na závěr jsme si zahráli basket. A dokonce jsem byl v týmu co vyhrál :D !!
Druhý den týdne byl docela náročný. Běžeckým cílem na tento den bylo rozklusání se a běžecká abeceda. Následovat mělo 3 krát 3 km o tepovce 160-165. Mezi úseky volně cca 3 min. No zvládnul jsem rozběh, zvládnul jsem jednu trojku naprosto ok. Druhý tříkilometrový úsek byl dokonce o dost rychlejší, ale v průběhu se mi začalo dělat blbě a bolet břicho. Sotva jsem úsek doběh, jal jsem se utíkat do křoví. Pak jsem si řikal, že to ještě zkusím a uběhnul jsem v daném intervalovém tempu asi ještě 500 metrů a byl jsem opět nucen zastavit. No a pak už jsem to radši došel až domů. No něco jsem uběhl a zbytek snad bude beznásledků.
Středa byla z běžeckého hlediska nezajímavá, neboť jsem měl plánované volno.
Čtvrtek bohužel taky, protože jsem měl nešikovně školu a pak jsme šli se spolužákama do hospody na oslavu konce semestru, resp. konce zápočtového týdne, kde jsem vydržel až do poměrně brzkých ranních hodin. Ale což, zábava byla v plném nenuceném proudu a den volna navíc přijde vhod. Život není jen o běhání.. A zahrál jsem si po letech zase kulečník!!
V pátek už jsem konečně vyběhl, i když jsem se musel trochu přemáhat, neboť 3 a půl hodiny spánku mi teda vůbec nestačily. Ale odpoledne jsem si dáchnul a k večeru jsem nazul běžecký botky a šel na to. Nechal jsem doma hrudní pás, protože se mi nechtělo sledovat tepovku a vyběhnul jsem si jen tak, na pocit a volnější běh. To bylo přesně to, co jsem potřeboval (a čeho jsem byl schopen :D ). Drobně sněžilo, což při čelovkovém osvětlení vytváří čarokrásné obrazy.
V sobotu jsem si dal fartlek. Napřed se mi moc nechtělo, byl jsem ještě nějakej unavenej, ale dokopal jsem se vyběhnout a před během jsem si říkal, že to s tou rychlostí zase tak moc přehánět nebudu, že to spíš pojmu jako volnější běh. A ještě jsem si s sebou vzal telefon a sluchátka a po nějaké době si pustil hudbu při běhu. Ať mi to utíká.. No a nakonec byla z běhu totální radost a neuvěřitelně jsem se bavil. Vzal jsem to taky do míst, které mám na Kokotsku nejradši a pořádně jsem si to užíval. A zas tak pomalý běh to taky nebyl. Jako do kopců jsem se nijak brutálně nerhnul a vybíhal jsem je cca tempem 6:00 - 6:30 minut na 1 km. Zato po rovinkách a dolů z kopce jsem to docela valil, šlo to samo.. Docela zajímavý se ukázalo převýšení v podobně 288 nastoupaných metrů. To by šlo...
Něděle byla dosti propršená, ale ani to mi nezabránilo v tom, vydat se ven běhat. Bylo taky poměrně teplo, tak se dalo jen v triku a bundě. Dal jsem si 8.6 kilometru souvislého běhu a běželo se mi náramně. Všude byly obrovské louže, tak jsem po pár kilometrech už sucho v botách neměl, tak jsem to rval louže nelouže a připadal jsem si jako kdybych bežel u moře na pláži a moje nohy omývají neposedné vlny. Ale to bych běhal bosky. Ách. To je představa.
Tak to byl další týden. Kilomeráž tentokrát klesla na maratonských 42 km.
Druhý den týdne byl docela náročný. Běžeckým cílem na tento den bylo rozklusání se a běžecká abeceda. Následovat mělo 3 krát 3 km o tepovce 160-165. Mezi úseky volně cca 3 min. No zvládnul jsem rozběh, zvládnul jsem jednu trojku naprosto ok. Druhý tříkilometrový úsek byl dokonce o dost rychlejší, ale v průběhu se mi začalo dělat blbě a bolet břicho. Sotva jsem úsek doběh, jal jsem se utíkat do křoví. Pak jsem si řikal, že to ještě zkusím a uběhnul jsem v daném intervalovém tempu asi ještě 500 metrů a byl jsem opět nucen zastavit. No a pak už jsem to radši došel až domů. No něco jsem uběhl a zbytek snad bude beznásledků.
Středa byla z běžeckého hlediska nezajímavá, neboť jsem měl plánované volno.
Čtvrtek bohužel taky, protože jsem měl nešikovně školu a pak jsme šli se spolužákama do hospody na oslavu konce semestru, resp. konce zápočtového týdne, kde jsem vydržel až do poměrně brzkých ranních hodin. Ale což, zábava byla v plném nenuceném proudu a den volna navíc přijde vhod. Život není jen o běhání.. A zahrál jsem si po letech zase kulečník!!
V pátek už jsem konečně vyběhl, i když jsem se musel trochu přemáhat, neboť 3 a půl hodiny spánku mi teda vůbec nestačily. Ale odpoledne jsem si dáchnul a k večeru jsem nazul běžecký botky a šel na to. Nechal jsem doma hrudní pás, protože se mi nechtělo sledovat tepovku a vyběhnul jsem si jen tak, na pocit a volnější běh. To bylo přesně to, co jsem potřeboval (a čeho jsem byl schopen :D ). Drobně sněžilo, což při čelovkovém osvětlení vytváří čarokrásné obrazy.
V sobotu jsem si dal fartlek. Napřed se mi moc nechtělo, byl jsem ještě nějakej unavenej, ale dokopal jsem se vyběhnout a před během jsem si říkal, že to s tou rychlostí zase tak moc přehánět nebudu, že to spíš pojmu jako volnější běh. A ještě jsem si s sebou vzal telefon a sluchátka a po nějaké době si pustil hudbu při běhu. Ať mi to utíká.. No a nakonec byla z běhu totální radost a neuvěřitelně jsem se bavil. Vzal jsem to taky do míst, které mám na Kokotsku nejradši a pořádně jsem si to užíval. A zas tak pomalý běh to taky nebyl. Jako do kopců jsem se nijak brutálně nerhnul a vybíhal jsem je cca tempem 6:00 - 6:30 minut na 1 km. Zato po rovinkách a dolů z kopce jsem to docela valil, šlo to samo.. Docela zajímavý se ukázalo převýšení v podobně 288 nastoupaných metrů. To by šlo...
Něděle byla dosti propršená, ale ani to mi nezabránilo v tom, vydat se ven běhat. Bylo taky poměrně teplo, tak se dalo jen v triku a bundě. Dal jsem si 8.6 kilometru souvislého běhu a běželo se mi náramně. Všude byly obrovské louže, tak jsem po pár kilometrech už sucho v botách neměl, tak jsem to rval louže nelouže a připadal jsem si jako kdybych bežel u moře na pláži a moje nohy omývají neposedné vlny. Ale to bych běhal bosky. Ách. To je představa.
Tak to byl další týden. Kilomeráž tentokrát klesla na maratonských 42 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat