středa 5. prosince 2012

Start

Blíží se datum, kdy jsem před rokem udělal ten pověstný první krok a poprvé vyběhl. Tak mám chuť trochu rekapitulovat.

Jeden rok běhám. Jeden rok je v porovnání s délkou lidského života jen zlomek. Takže to, že běhám rok není (ale i je - jinak bych to nepsal) žádný velkolepý výsledek, něco jako životní jubileum, velký úspěch například v podobě získání Nobelovy ceny, nic za co by mě nebo komukoliv jinému člověku měly přijít davy gratulovat. Nadruhou stranu jistou formu gratulace či respektu si tento fakt zasluhuje. Už jen to, že onen konkrétní človíček začne se sebou něco dělat, začne se hýbat a ne jen ležet u televize. Jsou lidi, co běhají již léta, dokonce desítky let. Takže já a "moje jubileum" není NIC významnýho! Přesto se chci o to podělit...

Odhodlání běhat už ve mně klíčilo, bujelo, rostlo, kvetlo a uzrávalo docela dlouho. Začalo to po prváku na vejšce v náznacích, ale silnější to začalo být odhadem takové pěkné dva roky nazad. Ale nějak jsem se k tomu neměl, hodně jsem sám sobě říkal, že v létě začnu, až bude čas, až nebude takové vedro, až nebude taková zima.. No znáte to, myslím, všichni. Byl jsem prostě línej.

Jednoho krásného prosincového dne to prasklo, plod konečně dozrál a byl i sklizen. Stalo se tak zčista jasna. Jako když přijdete večer za tmy domů z práce/školy, otevřete dveře a rozsvítíte si na předsíni světlo. Cvak. A je (bylo) to. Definitivně jsem se zbláznil :D (no to asi až o pár dní později...). V tu chvíli jsem prostě věděl, že začnu běhat. Bylo jasno, rozhodnuto. Nebylo co řešit. Pár dnů však ještě trvalo, než jsem pak opravdu reálně vyběhnul.

Toto opoždění prvního výběhu od tzv. Velkého CVAKu skrývalo v sobě pečlivý výběr běžeckých bot a nějakého základního funkčního prádla. Jedna z věcí, která je asi pro mně úplně typická. Věděl (cítil) jsem, že prostě tyhle věci nutně potřebuju proto, abych opravdu šel běhat. Mělo to obrovské riziko v tom, že mi to nepůjde, že mi to nebude bavit, že já nevim co a pak bych zbytečně vyhodil peníze za všechno to zakoupené vybavení. Že hnedka nebudu lítat bez námahy mi bylo jasné a dobře jsem si to uvědomoval. Díky tomu jsem ale měl dobrou motivaci, abych po prvním běhu šel na druhý, po druhém na třetí a tak dál.

Den B nastal právě 23. prosince 2011. Cca 11:00. A já se do toho dal. Od té doby jsem přečetl poměrně dost článků od začínajících běžců popisující svůj první běh. No myslím, že pocity všech jsou úplně stejné, a když nad tím teď tak přemýšlím, nevím, nemám, nenapadá mi nic, čím bych mohl přispět do fóra o svém prvním běhu. Všechno již bylo popsáno a napsáno.

Přesto si to aspoň ve velmi zkrácené míře dovolím: No co Vám budu povídat, byl to děs. Za ty necelé 4 kilometry jsem stihnul asi 3 krát přejít do chůze a jal se pokaždé hledat kdesi potracené plíce. Přesto jsem poté u sebe zaznamenal pocit, že tak marný to zase nebylo, a že když vytrvám, tak se to projeví.

Čtyři dny na to jsem byl přihlášený na půlmaraton v Praze, který se měl konat o 3 měsíce později. No blázen! První běžecký závod (nepočítám školní olympiády na základce) a hned půlmaraton. 21 kilometrů a 97 a půl metru. Z ničeho.

Při ohlédnutí vidím, že to nebyl asi uplně ten nejlepší rozběh a teď bych už asi začínal jinak - ostatně co bychom nedělali v minulosti jinak že? Ale v té době jsem věděl, že potřebuju motivaci, a to pořádnou, abych vytrval. Což půlmaraton bezesporu je.

To jak jsem začínal já se vším všudy, bych Vám asi příliš nedoporučoval. Běh je individuální sport. To znamená, že ho koná vždy jistá a vždy jiná (i když obvykle přesně ohraničená) lidská bytost, z čehož vyplývá, že neexistuje jeden ideální způsob pro všechny individua. Nerad bych však vystrašil, či odradil případné zájemce, jsou jisté doporučené postupy jak na to. Více třeba zde: http://www.bezeckaskola.cz/ Tam najdete, podle mě, hodně dobrý rady na to, jak začít. Ale tak jako tak, si to budete muset dříve nebo později přizpůsobit sami sobě. Naučit poslouchat sami sebe a své tělo i ducha. Ale to už zabíhám do míst, které si chci nechat na příště, neboť jsem už docela dlouhej :D.

Můžete se tedy těšit na to, co mě osobně na běhu baví a co mi to dává a dalo za ten běžecký rok.

1 komentář:

  1. Pěkný výročí :) A moc pěkně popsán ten "zrod" ... byl jsem línej ... to je asi nejčastější příčina, ale málokdo si to umí takto pojmenovat a přiznat. Přeju ať je pořád motivace a ať to běhá :)

    OdpovědětVymazat