tréninkový deník - 48. týden - 3. - 9. 12. 2012
Odpočinkový týden - podle trenéra.
Začátek týdne byl tradičně v tělocvičně. Skladba tréninku byla vlastně dost podobná jako minulý týden, jen s tím rozdílem, že klasické odpichy nahradili vertikální odrazy, což je de facto to samé, akorát se ještě musí příslušná odrazová noha zvednout co nejvíc to jde a pak zase na ní dopadout. A bylo to desetkrát na pravé, levé, snožmo a pak metkalfy pěkně odspodu. No a tohle všechno ve třech opakováních. No řeknu vám, byl to docela mazec. Bezprostředně po tomhle následovaly rovinky a nohy si dělaly co chtěly. Po tělocvičně jsem pak netradičně nešel do sauny, neboť páprdové co tam chodí již celé léta, se domluvili, že si udělají mikulášskou nebo vánoční besídku, před kterou šli společně právě do sauny. Takže tam muselo bejt hrozně narváno. Naštěstí se o tom bavili dopředu, tak jsem se na to připravil a domluvil si masáž - nohy, záda, která byla velmi zasloužená.
V úterý jsem se konečně dočkal běhu při pořádném sněžení, což byla nádhera. Vzal jsem si s sebou foťák, tak ze souvislého běhu se stala tak trochu fraška. Ale hrozně mi to bavilo a bylo to skvělý a Matka Příroda zase kouzlila. Byl to přesně ten běh, kdy je jedno jak běžíte, proč běžíte nebo jdete, ale kdy je nejdůležitější to, že jste venku, že jste v přírodě, stanete se součástí přírody a opojně si užíváte krás.
Ve středu bylo plánované volno. Tak jsem mohl rozjímat o úterních krásách. Když jsem ráno přijížděl vlakem do Prahy, tak na Smíchově docela zajímavě sněžilo a já se těšil, že by i v Praze mohlo pěkně nasněžit. No jenže Praha. Než jsem dojel na hlavák, tak přestalo. Nu což.
Ve čtvrtek byl na programu souvislý běh o délce 7 300 metrů na dobře známé tepovce 155-160. Mě se ale před během tak nechtělo! To bylo až neuvěřitelné. Naštěstí motivace v podobě plnění plánu, snaha o sebezlepšení a v neposlední řadě i "výroba" dalších korunek pro vozíčkáře byla silnější. A stálo to za to! Nejen že se mi běželo výborně, ale zvládal jsem to v docela solidním tréninkovém tempu. A Podolské schody jsem zase po nějaké době vyběhnul celé v kuse, což mi dodalo další štávu a radost. Chodníky a cesty byly pokryté místama popraškem sněhu, ale povětšinou namrznuté a tudíž kluzké. Tak bylo třeba dávat hodně velkého majzla. Po doběhu posilování a strečink (jako v út).
V pátek jsem měl zase nohy hore a odpočíval při maratonu přednášek ve škole.
Sobota stála za to. Vybíhat po rodinných oslavách je mazec. Slavností obídek, pak hned dortík a pak ještě něco. I když jsem si dal před během 2 hoďky pauzu, tak jsem se stále cítil jako způlky plnej soudek a chílema jsem i slyšel, jak to ve mně šplouchá. Teploměr ukazoval jen -2° C, ale protože se mi obzvlášť blbě dejchalo při vybíhání kopců a při tempovém úseku, tak asi bylo míň a nebo ještě nejsou plíce na hodně studený vzduch zvyklé. Byl to i trénink docela náročný na pochopení. Rozběh, běžecká abeceda, rovinky. To je ok. Pak souvislým tempem 155-160 3 kilometry. To je taky v pohodě. Jenže pak čtyřikrát 100m na takových 85 procent s meziklusem. A hned ve dvou opakování! První série dobrý, druhá už horší. A to nebyl žádnej mírnej kopeček. 15 výškových metrů na stovce. Takže patnácti procentní sklon.. Ale to nebylo vše. Následoval tempový běh o délce dva km v tepovce 165-170. A to už bylo dost nepříjemný. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se chytil. No pak výklus do teplého cíle jeden kiláček. Díky trenére!
V neděli jsem se opět za sněžení vydal na osmi a půl kilometrovou trasu, která byla z půlky do kopce a z půlky z kopce. 233 výškových metrů jsem si nastoupal a to samé zase sestoupal. To vše pěkně souvisle o tepovce 155-160. Krásně padal sníh, takže se ho u nás už vyskytuje místy i 10 čísel a po nedělní noci ho bude ještě víc, neboť stále sněží. Když jsem běžel, tak jsem se najednou v lese dostal do místa, které bylo naprosto brutálně rozryté a zvalchované od divočáků. Říkal jsem si pěkný, tady museli pěkně řádit. Běžím si dál tak cca 1-2 min, když narazím na stádečko takových patnácti kusů divočáků. To nebyli žádný malý prasátka. To byly krávy! Naštěstí to vzali jiným směrem než já a já jsem jen doufal, že to nestočí mým směrem a budou se mi snažit doběhnout. To že jsem 20 min předtím potkal a vylekal 3 srnky byla v tu chvíli nepodstatná.
Někomu by se mohlo zdát, že chodím běhat sám. Když nad tím tak přemýšlím, tak to neni vlastně pravda. Když běhám v Praze, tak potkávám běžce. Když běžím u nás v lese, potkávám zvířátka. A všichni běhají! Asi si vytvořím nějaký běžecký klub. A budu nabírat členy.
Kilometráž za týden - 31 kilometrů. Je znát, že to byl týden odpočinkový.
Žádné komentáře:
Okomentovat