padací 2. týden

Tréninkový týden č. 2 - 7. 1. - 13. 1. 2013

V pondělí mi odpadla tělocvična, tak jsem dostal úkol "na doma". Bylo to náročný a rychlý. Rozklusání, protažení, běžecká abeceda. Následovalo 5 sérií letmých startů na 40 metrů sprint na 95 procent. Pauzička.. Znovu pět sérií, ale 30 metrů sprint 95 procent, 30 metrů 90 procent a dovyběhnout 60 metrů. Mělo být 40, ale nějak jsem si to blbě nacvakal.. Opět pauzička. A pak přišlo to nejlepší - souvisle 4 krát 100 metrů na 75 procent, 100 m meziklus. Opakováno pětkrát. Pak výklus domů.

Grafické znázornění níže - je to pěkně barevný.

Jelikož bylo všude bláto, běhal jsem to rychle a výrobce bot, které jsem měl obuty uvádí, než na nich bláto nedrží, tak jsem měl všechno hádejte kde. No skoro všade. Elasťáky, bunda takový pěkný blátěný puntíky. Vypadalo to fakt efektně. Kam se hrabou cyklisti bez blatníků.

V úterý jsem si zaběhnul oblíbenou trasu kolem Ejpovického jezera, ale do běhu se mi moc nechtělo, tak jsem si vzal s sebou sluchátka a telefon narvaný empétrojkama. Když jsem byl ještě na cyklostezce u Nové Huťi, tak jsem najednou viděl něco neobvyklého divně zlomeného a rozvětveného přes cestu. Následně jsem rozeznal klikujícího pána. Proč ne.

Bláto všude, sluníčko jsem naopak neviděl ani nepamatuju, v plánu na středu tempový běh. Nedá se nic dělat, půjdu dupat na golfovou travičku. Bláto tam sice nebylo. Ale i tak to bylo mokrý a nebezpečný. Začal jsem rozklusáním, trocha protažení, běžecká abeceda. Pak tempový běh 2 km na tepovce 160 - 165. Čtyři série. Hned při prvním úseku na prvních metrech jsem hodil tlamu. Začal jsem na asfaltové cestičce, následoval dřevěný mostek přes potok mírně z kopce a mírně do zatáčky. Došlapující noha po dopadu na mostek pokračovala v nečekaném a nebržděném pohybu. Horní polovina těla se začala blížit zády rychle k zemi. Neštěstí pud sebezáchovy mi jakýmsi způsobem pomohl otočit se a dopadnout na kolena a ruce. Jinak by to bylo asi docela špatný. Vzhledem k tomu, že po celodenním mrholení bylo dřevo opravdu kluzké, projel jsem po kolenou a rukou mostek celý (cca 3 metry) s lehkým rotačním pohybem, než jsem se zastavil. Škoda, že to nikdo nenahrával, muselo to bejt efektní. Běžel mi čas, tak jsem se ihned zvedl a odběhnul si 2 kilometry a až pak jsem se jal zjištovat škody. Jedno drobně odřené koleno považuju za svůj největší středeční úspěch! Kupodivu byl tento první úsek i můj nejrychlejší.

Ve středu mi taky dorazilo tričko na běhání vyrobené z bambusu a knížka Jak uběhnout maraton za sto dní. No jó no, maratonek láká mi.

Další den znamenal plánované nedodržení tréninkového plánu :D. Měl jsem se regeneračně vyběhnout asi jen 5 - 6 kilometrů, ale den před asi nejtěžší zkouškou semestru (možná i magisterského studia) jsem na to neměl pomyšlení. Což jsem i dopředu očekával.

Po páteční úspěšně složené zkoušce, která mi dala hodně zejména psychicky zabrat a na kterou jsem se zase v delším časovém období připravoval hodně moc poctivě, jsem si šel zvolit svého prezidenta. Bohužel nedá mi to, abych to taky neokomentoval, když to je v současné době žhavé společenské téma.
Přímou prezidentskou volbu považuji za veliký přínos. Dlouho před volbou jsem měl poměrně jasno, koho půjdu volit, ale postupem času, jsem se stával trochu znechuceným k vybranému kandidátovi a postupně i k celé volbě. Popravdě musím říct, že jsem příliš nesledoval kampaně jednotlivých kandidátů, ale koukal jsem spíš po společnosti a reakci na kampaňe. A posledních pár dnů bylo úplně nejhorší. Začalo se kalkulovat, kdo má a kdo nemá šanci. Rozjela se mi naprosto odpuzující kampaň Volím Karla, která jedince pronásledovala skoro všude, tak jsem jen čekal, co dalšího mi oznámí, že volí Karla.
Nic proti němu nemám, je charismatický a byl rozhodně jedním z kandidátů, které bych volil. Bohužel jeho finišující kampaň, kterou považuju na marketingový majstrštych (čímž bych chtěl upřímně poblahopřát těm co to vymysleli a dali do kupy), ale byl to přesně okamžik, kterým si to u mě zkazil. Jestli něco nemám rád, tak jedině to, když mi někdo něco cpe. A ten mediální tlak byl obrovský a natolik mi odrazoval, že jsem uvažoval nad tím, že volit nepůjdu, ale zvítězil smysl pro občanskou povinnost, když už mám to štěstí, že můžu vyjádřit svůj názor. Na srdci k volbě, bych toho měl mnohem víc, ale mělo by to jít asi do samostatného článku. Po volbě jsem si vyběhnul.

Před během jsem byl docela unavenej tak nějak ze všeho a do běhu se mi moc nechtělo, ale to nebyla výmluva. Motivace je větší. V plánu jsem měl tempový běhy na 1 km, do čehož se mi moc nechtělo, tak jsem si řekl, že si to dám volněji. Kilometr jsem se plahočil, když tu najednou to ze mě všechno spadlo a já si užíval a přidal na rychlosti. Takže pohledem zpětně jsem de facto plán splnil, i když ne zcela doslovně. Ale rychlejší tempový běh to byl. Hlavní ale bylo jakou očistu to pro mně znamenalo, je zkrátka zjevné, že tělo je hodně dobře promyšlené a umí si poradit se stresem a dalším hnusem, ale musíte tomu, řečeno fotbalovou terminologií, jít trochu naproti. Aby toho nebylo málo, cestou mi nabízeli podivní chlapíci: "Néé nechceš nějaký drogy?" No to teda opravdu nechci!! Mám vlastní - a říká se jim endorfíny. Na ty jezdí každej sportovec :D.

Sobota byla ve znamení fartleku a pádu číslo dvě. K běhu dostal až za tmy, takže jsem nestihnul sluníčko, ale i běh za svitu hvězd je krásný. Kochal jsem se zejména souhvězdím Orion, které můžete vidět nad jihem. Kousek nad tímto souhvězdím ještě září Jupiter. Každou chvíli moje oči zabrousili na oblohu. Pád přišel kolem poloviny. Věnoval jsem se ale plně tomu, kam bežím, protože trasa pokračovala dále mezi betonovými zátarasy. Byly možné dva úzké průchody. Jeden byl přímý, ale lesknoucí se zamrzlá louže dávala jasně najevo, že tudy ne. Druhý průchod byl dozatáčky a na první pohled nevypadal nebezpečně - proto jsem si ho vybral. Byl jsem v zatáčce a v náklonu, když tu mi levá noha nečekaně podklouzla a já se podruhé v týdnu poroučel k zemi. Dopadl jsem hlavně na kolena, takže to docela zabolelo a sedřel jsem si tentokrát to levé. Už jsem si skoro řikal, že si zavolám SOS - když jsem si bral totiž s sebou telefon, tak jsem si pomyslel: "no pro případ kdybych se někde vysekal". Zvedal jsem se těžko, ale šlo to rozběhnout, tak jsem pokračoval pomalu dál. V té chvíli ale skončila hra s rychlostí a začala velká opatrnost na to, kam šlapu.

V neděli jsem už byl zase ničím neohrožený běžec, ale rozhodl jsem se, že se radši vydám do terénu, který není s kluzkostí tak zrádný. Musím ale říct, že jsem si podvědomě dával dost pozor. Zejména při závěrečném prudším seběhu málo používané lesní stezky, jsem si dával velký pozor a oproti zvyklostem ho běžel docela pomalu. Potkal jsem celkem čtveřici srnek a konstatoval, že jsou na tom rychlostně stále ještě líp :D. Mohl bych říct, že to byl i běh poznávací, protože jsem si dal asi pětiset metrový úsek cestou, kterou jsem ještě nikdy nešel a neběžel, ale věděl jsem, že tam je. A neprozkoumaných cestiček kolem této je ještě spousta, tak to tam budu muset ještě prozkoumat.

Celková týdenní kilometráž znovu hlásí pokrok a týden jsem zakončil s 54 kilometry na kontě.